SLP 02 (2013)

(v širokém smyslu slova) zde spočívá obvykle v péči o domácnost, v plnění manžel- ských (partnerských) povinností, v péči o děti, ve výchově dětí a plnění dalších (domá- cích) úkolů, které si manželé (partneři) vzájemně naplánují a uloží. Tyto úkoly budou obvykle plněny v poměru rodinném. Skutečnost, že de lege ferenda by některé z těchto činností byly konány též v pracovněprávním vztahu, nemůže změnit nic na poměru ro- dinném jako společenské úlohy. „Je pravda, že poměr služební (dnes pracovní – pozn. auto- ra) předpokládá určitou závislost zaměstnanců na vůli zaměstnavatelově; ale závislost ta týká se právě jen poměru služebního smlouvou založeného a věcí i poměrů služby se týkajících. “ 771 Je-li totiž zaměstnavatel prostřednictvím své manželky či partner skrze druhého partnera schopen dosahovat splnění svých pracovních úkolů, bude si spíše svého za- městnance vážit, než aby jím pro tuto schopnost pohrdal. A naopak zalíbení pracují- cího manžela/manželky či partnera v druhé polovičce bude uspokojením fumgujícího pracovněprávního vztahu tím spíše rozvito. Výkon práce sám o sobě neponižuje lid- skou důstojnost, práce šlechtí toho, kdo ji koná. Jistě spojením pracovního a osobního života je potenciálně manželství či registrované partnerství ohroženo více, je to však lepší řešení ve srovnání s platnou právní úpravou, která nutí manžela/manželku či registrovaného partnera najít si nového zaměstnance. Dále lze poukázat na závě- ry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. II. ÚS 231/10, kde soud judikoval, že z ust. § 18 zákona o rodině nelze dovodit zákaz úplaty za práci mezi manžely. Rovnost mezi manžely či registrovanými partnery v rodinném právu je pouze provedením obecné rovnosti mezi lidmi v důstojnosti a právech (čl. 2 Listiny). Rovni jsou si tak nejen manželé a registrovaní partneři. Rovni jsou si všichni lidé, zejména též druh a družka či rodiče a děti, navzdory tomu zákonodárce pracovněprávním vztahům mezi těmito osobami nebrání. Má-li být ust. § 318 ZP chráněno specifické postavení manželů jako zakladatelů rodiny a vychovatelů dětí (to je přeci hlavní smysl manželství dle ust. § 1 zákona o rodině), pak nelze rozumět tomu, proč pracovněprávní vztahy nesmí vznikat též mezi registrovanými partnery. 772 Registrované partnerství je v ust. § 1 zákona č. 115/2006 Sb. o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů v platném znění (dále „zákon č. 115/2006 Sb.“) vymezeno jako trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem stanoveným tímto zákonem. Na rozdíl od manželství zde není uve- deno, že by hlavním účelem partnerství bylo založení rodiny a řádná výchova dětí. V důvodové zprávě k návrhu zákona č. 115/2006 Sb. je naopak výslovně uvedeno: „Návrh neobsahuje právní úpravu, která by umožňovala společné osvojení dítěte regist- rovanými partnery. V oblasti náhradní rodinné péče zůstává zachována preference párů muž – žena.“ 773 Dle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb. trvající partnerství brání tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte. Rozdílnost partnerství od man- 771 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 1941, sp. zn. 1442/39, publikované Boh. F pod č. 10046/1941. Srov. dále rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 18441 a Chyský, J.: Pracovní právo, str. 21. 772 Srov. část A obecné části důvodové zprávy k návrhu zákona o registrovaném partnerství, PSP tisk 969/0. 773 Srov. část A obecné části důvodové zprávy k návrhu zákona o registrovaném partnerství, PSP tisk 969/0.

158