SLP 02 (2013)

Zákaz vzniku a existence pracovněprávního vztahu srovnatelný se zákazem uvedeným v ust. § 318 ZP nebyl v ZP ani v jiných pracovněprávních předpisech před rokem 1991 obsažen. 778 Je to smutný příklad porevolučního zpřísňování pracovního práva, které nemá oporu v lidské zkušenosti a zbytečně omezuje manžele či registrované partnery v dosahování jejich cílů. Jestliže ani občanský zákoník, ani zákon o rodině, nezakazují smlouvy o práci v širokém smyslu (např. smlouvy o dílo) mezi manžely vůbec, není legitimní důvod, aby takovou úpravu pro pracovní smlouvu a dohody o pracích kona- ných mimo pracovní poměr obsahoval ZP. 779 Slovensko opustilo zákaz zákaz pracovně- právního vztahu mezi manžely již 1. 7. 2003. 780

778 Je ovšem pravdou, že např. pro účely nemocenského pojištění ust. § 2 zákona č. 268/1919 Sb., jímž se mění předpisy zákona o nemocenském pojištění dělníků, stanovilo, že hospodářské spolupůsobení mezi manžely nepovažuje se za poměr pracovní, služební nebo učňovský ve smyslu tohoto zákona. Prvorepubliková a následně též poválečná soudní judikatura vycházela z toho, že manželka pracující u svého manžela (manžel u manželky) nepodléhala přímému nemocenskému pojištění, nebylo-li proká- záno, že byla skutečně zaměstnána v podniku svého manžela jako námezdní síla a že mezi nimi vznikl pracovní poměr. Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Cz 62/1966. 779 Další nemístný zásah do práva občanského, resp. rodinného, může demonstrovat závěr Nejvyššího sou- du k předchozí pracovněprávní úpravě, který zřejmě pracovněprávní zákonodárce původně zamýšlel petrifikovat i do budoucna. V rámci delegace zákonodárce nepočítal s aplikací ust. § 143 písm. b) ob- čanského zákoníku. Nejvyšší soud pak již dříve judikoval, že práva a povinnosti z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu nepatří do společného jmění zaměstnance a jeho manžela. Manžel zaměstnance není povinen jen z důvodu společného jmění se zaměstnancem uspokojit nárok, který má zaměstnavatel proti zaměstnanci. K tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2045/2006, Soubor, CD 6, C 5036. Závazkové vztahy, jsou-li předmětem společného jmění manželů (SJM), mají povahu závazků solidárních. Ust. § 144 občanského zákoníku stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů. Mzda, plat či odměna z dohody tvoří součást společného jmění manželů (viz R 42/1972), a to dokonce i v případě, že práce byla koná- na před uzavřením manželství a odměna vyplacena za trvání manželství (tak Nejvyšší soud sp. zn. 30 Cdo 2051/2001). Součástí společného jmění manželů jsou též věci sloužící k výkonu povolání (čl. VIII zákona č. 91/1998 Sb.). Součástí SJM se tedy nutně musí stát též peněžité závazky z pracovněprávních vztahů, ledaže překračují míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů (dle konkrétní majetkové situace). V souladu s ust. § 145 odst. 3 občanského zákoníku platí, že závazky, které tvoří SJM, plní oba manželé společně a nerozdílně (tak rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Odo 677/2005 a tento názor podporující rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2051/2001.). K odlišnému názoru např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 17 Co 46/2003. Byť nedošlo k věcné změně občanského zákoníku v tomto směru bylo s účinností od 1. 1. 2013 doplněno ust. § 262a o.s.ř. o odst. 3, kde se stanoví, že výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního ústavu, přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného nebo postižením jiných majetkových práv manžela povinného lze nařídit též tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů. Dále srov. ust. § 34 odst. 5 a § 42 exekučního řádu. 780 Srov. ust. § 12 slovenského ZP. Zrušení provedl zákon č. 210/2003 Z.z.

160