SLP 02 (2013)

vinností platit zaměstnavateli výučný honorář, i tak se jednalo o smlouvu pracovní ve smyslu ustanovení § 73 živnostenského řádu. 834 Zákoník práce již učební poměr neupravuje, 835 stále se však na základě delegace vztahuje na úplatný výkon práce ze strany žáků či studentů. Pracovněprávní předpisy neupravují ani výkon práce, kterou fyzická osoba koná v rámci své praxe pro budoucí povolání či během své studijní stáže. Pokud je ze strany žáků či studentů vykonávána úplatná činnost, jedná se o tzv. produktivní činnost dle školského zákona. 836 Školský zákon sám výkon produktivní činnosti nereguluje. Upravuje v ust. § 122 školského zákona pouze hmotné zabezpečení a odměnu za produktivní činnosti. Minimální výše odměny za produktivní činnost se odvozuje od určitého procenta minimální mzdy definované pro účely výkonu závislé práce v pracovněprávních předpisech. Ustanovení § 65 odst. 3 školského zákona stanoví, že na žáky se při praktickém vyučování vzta- hují ustanovení zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen a mladistvých, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (např. povinnost podstoupit vstupní preventivní prohlídku). ͮ. Úplatnost de lege lata S účinností od 1. 1. 2012 došlo, jak bylo již zmíněno, k vypuštění znaku úplat- nosti z legální definice výkonu závislé práce a k jeho přenesení do ust. § 2 odst. 2 ZP jako tzv. podmínky, za níž je práce konána. 837 Tuto změnu je nutno hodnotit kriticky. Za výkon závislé práce nelze pojmově považovat též výkon práce, k němuž by došlo bezúplatně. Důvodů je hned několik, plynou jednak z práva ústavního a mezinárodní- ho veřejného, jednak z vnitrostátního práva prostého. Především je nutno vnímat souvislosti plynoucí z práva ústavního a mezinárodní- ho veřejného. Po skončení II. světové války se začíná v československé právní úpravě i v ústavní rovině totiž objevovat další přístup k otázce úplatnosti pracovněprávního vztahu. Již nejde pouze o právo věřitele, zaměstnance na odměnu za vykonanou práci a zajištění této pohledávky, ale ust. § 27 odst. 1 Ústavy z roku 1948 upravuje právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci. Toto sociální právo mělo být zajištěno státní mzdovou politikou řízenou v dohodě s jednotnou odborovou organisací a smě- řující k neustálému zvyšování životní úrovně pracujícího lidu. Při určování odměny za práci mělo rozhodovat jakost i množství práce, jakož i prospěch, který přináší cel- 834 Učni byli výslovně zařazeni mezi pomocné živnostenské pracovníky dle ust. § 1 odst. 7 zákona o úrazo- vém pojištění dělnickém. Srov. Ballenberger, K.: pojem smlouvy učební, volontérské a praktikantské, in: Hlaváček, J. (ed.): Pracovní právo 1937, č. 1 a 2, str. 6. 835 Ten byl po kodifikaci pracovního práva upraven v části třetí zákoníku práce 1965 a k jeho vypuštění z pracovněprávní úpravy došlo nejprve částečně k 1. 2. 1991 a zbývající úprava byla zrušena s účinností k 1. 6. 1994. K pokračující slovenské úpravě srov. především ust. § 53 slovenského ZP. 836 Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném znění. 837 Tisk 411 PS P ČR, zvláštní část důvodvé zprávy, bod 4, str. 116.

169