SLP 02 (2013)

kolektivní smlouvy ani po řízení před zprostředkovatelem a smluvní strany nepožádají o řešení sporu rozhodce. Stávkou se rozumí částečné nebo úplné přerušení práce za- městnanci; solidární stávkou stávka na podporu požadavků zaměstnanců stávkujících ve sporu o uzavření jiné kolektivní smlouvy. Právo na stávku lze vykonat nejen ve spo- ru o uzavření kolektivní smlouvy, ale i za účelem obrany jiných hospodářských a so- ciálních zájmů zaměstnanců u jejich zaměstnavatele. 1074 Neexistence zákonné úpravy stávky, s výjimkou shora uvedeného zákona, na druhou stranu ani neznamená, že by soud nemohl o tom, zda je stávka nezákonná, rozhodovat. 1075 Tento poznatek potvrdil též Nejvyšší soud Slovenské republiky. 1076 Právo na stávku musí být vykonáváno způ- sobem, který šetří jak práva osob na stávce nezúčastněných, tak práva zaměstnavatele. Účast na stávce neopravňuje zúčastněného k tomu, aby nad míru nezbytnou pro reali- zaci práva na stávku omezoval práva jiných osob. 1077 ͮ. Jednatel zaměstnancem Fyzická osoba nekoná dle české úpravy funkci statutárního orgánu zásadně v pra- covněprávním vztahu. 1078 Není ani možné, aby byl zaměstnanec vyslán jako agenturní zaměstnanec k výkonu funkce statutárního orgánu k uživateli. 1079 Důvodů je více, ten základní spočívá v neexistenci nadřízeného „služebního pána“. 1080 Není zde osoba, kte- rá by byla oprávněna udělovat statutárnímu orgánu, v našem případě jednateli, právně závazné pokyny směřující k určování práce, její organizace a zejména kontroly plnění těchto úkolů. Touto nadřízenou osobou nemůže být společník, valná hromada, jiný jednatel ani další osoba (např. z ovládající společnosti), neboť dle ust. § 194 odst. 4 druhá věta aplikovaného na základě ust. § 135 odst. 2 obchodního zákoníku obdobně není nikdo oprávněn dávat jednateli pokyny týkající se obchodního vedení společ- 1078 Viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze 21. 4. 1993, sp. zn. 6 Cdo 108/92, uveřejněný in Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, 1995, pod pořadovým č. 13; nebo usnesení Nejvyššího soudu z 15. 1. 2003, sp. zn. 21 Cdo 963/2002. Z hlediska povinnosti odvádět pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti se však statutární orgán (jednatel) ocitá v situaci velmi podobné pozici zaměstnance a patří tudíž mezi obligatorní poplatníky pojistného, k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č.j. 6 As 11/2004-71, publikovaný in Právo pro podnikání a zaměstnání, 2006, č. 4, příloha str. 68-71. Dále např. Štenglová, I.: Ještě několik poznámek k zákonnému zastoupení obchodní společnosti či družstva členem statutárního orgánu, Obchodněprávní revue, 2009, č. 4, s. 102 a násl. Též pro účely daně z příjmů fyzických osob je příjem jednatele z činnosti konané pro společnost vyplývající z předmětu její činnosti považován za příjem ze závislé činnosti. Srov. ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona o dani z příjmů a rozhodnutí Nejvyšší správního soudu ze dne 22. 12. 2004, č.j. 5 Afs 81/2004-53. 1079 Obdobně viz Barancová, H. aj.: Vysílání zaměstnanců, Plzeň, Aleš Čeněk, 2009, str. 98, autorem je J. Škubal. 1080 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2007, sp.zn. 21 Cdo 2093/2006. 1074 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2104/2001. 1075 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 2 Co 157/97. 1076 Rozsudek Nejvyššího soudu SR, sp. Zn. zn. 1 Co 10/98. 1 Co 10/98. 1077 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2489/2000.

206