SLP 02 (2013)

své duchovní podle svých předpisů nezávisle na státních orgánech. 1111 A nejenom to. Právní řád nekonkretizuje pojem osoby konající duchovenskou činnost, naplnění to- hoto pojmu je ponecháno jednotlivým církvím a náboženským společnostem. V tomto oddíle bude věnována pozornost pojmu osoba konajícící duchovenskou činnost a rozsahu, ve kterém se lze přesto v určitém rozsahu domoci věcného přezkou- mání rozhodnutí o odvolání ze strany světských soudů. Na pozadí rozdílné judikatury nejvyšších a ústavních soudů České republiky a jiných států je možno ústrojně analy- zovat vymezení závislé práce jako formy sociální ochrany poskytované pouze některým kategoriím osob účastnících se pracovního procesu v širokém smyslu slova. 1112 To ov- šem platí pouze pro ty osoby konajících duchovenskou službu, které tak činí v podříze- nosti církvi či náboženské společnosti věcně i organizačně vedeni jejími pokyny úplně začleněni do její organizační struktury. 1113 ͯ.ͭ Osoba konající duchovenskou činnost Jak již bylo zmíněno, je úkolem církve či náboženské společnosti vymezit, kdo se v jejím případě rozumí osobou konajícíc duchovenskou činnost. Pouze církev či nábo- ženská společnost totiž může z povahy věci posoudit požadavky 1114 kladené na činnost jejího duchovního. Jednotlivé církve a náboženské společnosti se ve výkladu obsahu 1111 Příkladem může být část II. Řádu duchovenské služby církve československé husitské (CČSH), který upravuje charakter, druhy, podmínky vzniku, změny a zániku služebního poměru duchovních CČSH. Dle § 17 Řádu duchovenské služby „služební poměr duchovního k CČSH působící v příslušném státě je právním vztahem založeným především na ustanoveních Ústavy CČSH, církevních řádů a dalších církevních předpisů, pokud není v těchto církevních předpisech stanoveno jinak“ , a v ust. § 18 doplňuje: „služební po- měr k CČSH v příslušném státě není pracovním poměrem ve smyslu obecných pracovněprávních předpisů…“ Obecné pracovněprávní předpisy se mají přiměřeně použít pouze v taxativně stanovených případech uvedených v § 38 odst. 2 (konkrétně se jedná např. o ustanovení o dovolené, o mzdě a její náhradě, o zabezpečení při pracovní neschopnosti a ve stáří, o mateřské dovolené, o náhradě škody a bezdůvod- ném obohacení). Služební poměr se v případě CČSH zakládá písemnou služební smlouvou, jejíž sub- jekty jsou duchovní a CČSH v příslušném státě (jednající ústřední radou). Služební poměr se sjednává na zkušební dobu, na dobu určitou a dobu neurčitou. Není zde přitom obsaženo omezení opětovného sjednávání služebních smluv na dobu určitou. Služební poměr zaniká jedním z taxativních důvodů sta- novených v ust. § 31 Řádu duchovenské služby (dohodou, rezignací, vystoupením z církve, propuštěním ze služebního poměru a smrtí duchovního). Samostatným důvodem je odvolání duchovního z funkce. Rozhodnutí o něm může učinit příslušný církevní orgán na základě prohřešků a porušování povinností stanovených v § 32 odst. 1 Řádu duchovenské služby. Odvolání z funkce však samo o sobě nezakládá zánik služebního poměru. Rozhodne-li o něm diecézní rada, je též povinna navrhnout příslušné ústřední radě přijetí usnesení o skončení služebního poměru. Propuštění je možné pouze na základě rozhodnutí příslušného kárného výboru nebo návrhu schváleného usnesením diecézní rady (nejde-li o duchovní v přímé působnosti ústřední rady). 1112 Duchovního považuje za účastníka pracovního trhu např. zákon o zaměstnanosti, když v případě cizince zjednodušuje jeho vstup na český pracovní trh. Srov. ust. § 97 písm. c) cit. zákona. 1113 Duchovenská činnost ovšem může být konána též v podobě nenaplňující znaky závislé práce. 1114 K povinnosti duchovního být bezúhonný srov. Kříž, J.: Zákon o církvích a náboženských společnostech, komentář, Praha, C.H. Beck 2011, str. 62.

215