SLP 02 (2013)

soud tento test odmítnul, 1193 některé státní orgány (jako the Internal Revenue Service) jej aplikují. 1194 Český přístup byl již od počátku odmítavý, jak názorně vyjádřil prvorepublikový Nejvyšší soud: „ Pokud pak stížnost shledává podstatný pojmový znak služebního poměru také v hospodářské podřízenosti zaměstnance v organismu podniku zaměstnavatelova a zdůrazňuje tak jeho hospodářskou závislost na zaměstnavateli, jest na omylu, ježto hospodářská závislost zaměstnancova není podstatnou pojmovou náležitostí služebního poměru. “ 1195 Proto nepřekvapí, že ani platná česká úprava neobsahuje znak ekono- mické závislosti jako takový 1196 a nepředpokládá ani aplikaci testu ekonomické reality (pomineme-li tzv. domácí zaměstnance, které ZP explicitně označuje za zaměstnance v ust. § 317). Z poslední doby lze zmínit rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2011, čj. 2 Afs 16/2011-78, kterému byla věnována pozornost v kapitole Profesionální sportovci v kolektivních sportech. Tento test se ovšem dílčím způsobem objevil v judikatuře Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. Tak v nálezu Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. II. ÚS 69/03 soud konstatoval, že podstatným, ale nikoliv jediným hlediskem, pro posouzení dané věci muže být i to, zda byla účetní činnost vykonávaná i pro jiné subjekty anebo výhradně pro mandanta. K aplikaci testu ekonomické reality přihlédl opakovaně Nejvyšší správní soud při výkladu pojmu pracovní činnost, když uvedl: „ definiční prvek závislosti tak bude dán zejména povahou vykonávané činnosti (typicky práce vykonávaná na jednom místě výhradně pro jednoho zaměstnavatele) …“, 1197 nebo: „ Jinak by tomu ovšem bylo, pokud by žalobce přiměl k uzavření tohoto typu smluv o dílo své smluvní partnery za pomocí ekonomického nátlaku, zneužívaje jejich faktické ekonomické závislosti na nich, a přiměl je tak uzavřít takovou smlouvu, kterou ve skutečnosti neměli zájem uzavřít. (…) “ 1198 Tak k tomu očividně došlo v případu svědka J. P. a D. K., kteří hovořili slovy Nejvyššího správního soudu: „ o tomto procesu jako o určité automatičnos- ti, která běžela nezávislé na nich, mimo ně a které se museli přizpůsobit. “ 1199 K výkladu zá- jmu obou stran ze strany Nejvyššího správního soudu více v kapitole Vliv vůle smluvních stran na povahu závazku. Nelze proto vyloučit, že při komplexním posuzování všech 1195 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 1935, sp. zn. 14388/35, Boh. A 11836/1935, dále Boh. A 3977/24, 7548/28, 9144/31 a jiné. Inspirací byla zřejmě judikatura francouzského Nejvyššího soudu. 1196 Tento přístup byl ještě zdůrazněn po novele ZP, kdy předchozí úprava alespoň za znak závislé práce považovala výkon práce v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele nebo na jiném dohodnutém místě. 1197 Srov. rozsudek Nejvyššího správního soud č.j. 2 Afs 62/2004-70, rozsudek ze dne 27. 7. 2006, č. j. 2 Afs 173/2005-69 a rozsudek ze dne 29. 11. 2011, čj. 2 Afs 16/2011-78. 1198 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2006, č. j. 2 Afs 173/2005-69 a rozsudek ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 1 Afs 126/2009-73. 1199 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2010, č.j. 1 Afs 126/2009-73, bod 56 a násl. 1193 Nationwide Mutual Insurance Company v Robert T Darden 503 ÚS 318. 1194 Vizcaino v Microsoft 120 F3d 1010 (Ninth Cir 1997).

229