SLP 02 (2013)

okolností případu, jej nepoužije též obecný soud 1200 či kontrolní orgán, 1201 neboť i dle platné definice závislé práce se jedná o práci konanou (výlučně) pro zaměstnavatele. Test ekonomické reality poukazuje na hospodářský a sociální rozměr osobní závis- losti zaměstnance na zaměstnavateli. 1202 Jde o to, co je hlavním zdrojem příjmu pra- covníka a zda pracovník v rámci poskytování své činnosti nese sám podnikatelský risk spočívající v dosažení zisku či utrpění ztráty při výkonu dané činnosti. O hospodářské závislosti lze jednoznačně hovořit, pokud celý příjem pracovníka dlouhodobě pochází pouze z výkonu práce pro jeden subjekt (např. distribuce zboží od jednoho výrobce či dodavatele). 1203 Protože jak správně poukazuje Schaub, fyzická osoba je závislá, po- kud nemá z důvodu plnění úkolů pro určitý subjekt přiměřený volný čas pro plnění úkolů či zakázek pro jiné subjekty. 1204 Příkladem je výslech svědka J. P., který u svého zaměstnavatele od roku 1981 a posléze od 1983 „obchodního partnera“ navážel stelivo a vyvážel chlévskou mrvu. Svědek vypověděl: „…udělali z nás podnikatele…“ Neznal přitom ani cenu svých služeb, jak konstatoval: „ale neví, a ani nechce vědít.“ 1205 To, co pracovníka činí nezávislým, garantuje mu svobodu jednání a bezpečnost na trhu je určitá velikost klientely. Má-li pracovník pouze jednoho zákazníka či velmi málo zákazníků, pak je na nich hospodářsky závislý, pokud jde o odbyt jím nabízených výrobků a služeb. Ve stejné situaci se nachází ten, kdo se nemůže ucházet o další klienty bez hrozby odvetných sankčních opatření ze strany svého (stávajícího) klienta. 1206 V legislativní praxi některých států lze najít příklady, kdy k získání statusu zaměst- nance či osoby konající ekonomicky závislou samostatnou výdělečnou činnost, postaču- je též závislost nižší úrovně, než je 100%. Španělský Status osoby samostatně výdělečně činné přijatý v roce 2007 definuje osobu konající ekonomicky závislou samostatnou výdělečnou činnost jako osobu, která obvykle, osobně, přímo a převážně vykonává eko- nomickou či profesní činnost za účelem zisku, a to ve prospěch fyzické či právnické osoby zvané klient, na níž je ekonomicky závislá pro získání nejméně 75% příjmu ze 1200 Zde je nutno podotknout, že ani obecné soudy neinterpretují znak zaměstnavatelovy nadřízenosti re- striktivně. Podřízenost zaměstnavatele byla vždy dovozována podle okolností konkrétního případu a se zřetelem k souhrnu pracovních a mzdových podmínek předmětného zaměstnance. Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21. ledna 2004, sp. zn. 21 Cdo 1852/2003; kde soud dovodil zaměstnavatelovu nadřízenost se zřetelem k tomu, že práce byla konána jménem zaměstnavatele a na jeho odpovědnost. 1201 Srov. rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 4. 6. 2012, č.j. 1797/1.30/12/14.3, str. 4 a násl. 1202 Znak osobní závislosti zaměstnance považuje za klíčový pro vymezení závislé práce také Bezouška. Srov. Bezouška, P. Závislá práce, str. 580. 1203 Casale, G. (ed.): The Employment Relationship, A Comparative Overview, International Labour Office, Hart, Geneva 2011, str. 26 a 114. Srov. též bod 18 Code of Good Practice (Notice 1774 of 2006, GG 29445, 1 December 2006) a rozsudek ve věci Andreanis v Department of Health (2006) 5 BALR 461 (PHWSBC). 1204 Srov. výklad v § 36 I 4 c) in Schaub, G.: Arbeitsrechthandbuch, 7. vydání, Mnichov, 1992. 1205 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2010, č.j. 1 Afs 126/2009-73, bod 56 a násl. 1206 Srov. čl. 9 odst. 1 italského legislativního dekretu č. 192/1998 a ust. § 26 německého Gesetz Gegen Wettbewerbsbeschränkungen.

230