SLP 02 (2013)

systém nebyly dostatečně stabilní a ani státní orgány nebyly dostatečně připraveny zajišťovat účinně sociální ochranu zaměstnanců a kontrolu zákonnosti v pracovněpráv- ních vztazích. 1252 V následujících rozhodnutích však jeho judikatura jasně naznači- la, že takový stav nemůže trvat věčně. Tak v roce 2004 Ústavní soud např. poukázal na skutečnost: „…moderní ekonomika je založena na vytěsňování činností, které nejsou předmětem činností příslušného podnikatele formou tzv. outsourcingu… Na skutečnost, že takto vykonávaná služba je realizována nikoliv společností s řadou zaměstnanců, ale podni- katelem samotným, nemůže být, bez dalšího, nahlíženo diskriminačním způsobem s tím, že se automaticky jedná o tzv. Švarcuv systém, tedy skryté zamestnávání osob se živnostenským listem (například stavební dělníci zaměstnaní u stavební společnosti).“ 1253 Nový zákon o zaměstnanosti přesto převzal dosavadní úpravu a opět upravil povin- nost právnické nebo fyzické osoby zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce, plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti. Stalo se tak v ust. § 13 zákona o zaměstna- nosti. 1254 Rozšířen byl pouze okruh výjimek. Kromě případů obsažených již v před- chozí úpravě jako bylo zajišťování plnění běžných úkolů samotnou fyzickou osobou, manželem nebo dětmi a u právnické osoby prostřednictvím jejích společníků nebo členů [ust. § 13 odst. 3 písm. a) zákona o zaměstnanosti], byli nově doplněni dočas- ně přidělení zaměstnanci agentury práce a jiný zaměstnavatel. Plnění běžných úkolů však bylo možno svěřit jen zaměstnavateli, který měl činnosti (úkoly), které mu měly být svěřeny, zahrnuty v předmětu své činnosti a byl by býval zajišťoval tyto úkoly svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnával v pracovněprávních vztazích po- dle ZP. Pokud fyzická osoba nevykonávala práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy (jak doslova stanovilo ust. § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti v původní redakci) a nešlo-li o osobu uvedenou v ust. § 13 odst. 3 písm. a) zákona o zaměstnanosti, jednalo se o nelegální práci. O tu se jednalo též v případě, že cizinec nevykonával práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy, nešlo-li o osobu uve- denou v § 13 odst. 3 písm. a) zákona o zaměstnanosti, nebo ji vykonával v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, bylo-li podle zákona o zaměstnanosti povolení k zaměstnání vyžadováno. Záhy po nabytí účinnosti nového zákona o zaměstnanosti za masivního politického tlaku nabyl účinnosti dne 27. 5. 2005 zákon č. 202/2005 Sb. kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Tento předpis značně rozšířil výjimku „svěření jinému zaměstnavateli“ na svěření: 1. jiné právnické nebo fyzické osobě, která má činnosti, které jí mají být svěřeny, zahrnuty v předmětu své činnosti a bude je zajišťovat svými zaměstnanci, nebo

1252 Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 A 69/95-21. 1253 Srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. II. ÚS 69/03 1254 Běžné úkoly byly shodně jako v předchozí úpravě vymezeny v ust. § 13 odst. 2 zákona o zaměstnanosti.

239