SLP 02 (2013)

založil pracovněprávní vztah bez povolení k zaměstnání, povolení k pobytu či zelené karty. Tato skutečnost však odpovídá celkové represivní podobě českého přístupu vůči neohlášeným cizincům. Pokud jde o skončení pracovněprávního vztahu, pak je dopad absence povolení k po- bytu, resp. vykonatelnosti rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu či právní moci rozsud- ku ukládajícího trest vyhoštění upraven pouze u pracovního poměru v ust. § 48 ZP. 1282 Dle zmíněného ustanovení končí pracovní poměr cizince nebo fyzické osoby bez stát- ní příslušnosti, pokud k jeho skončení nedošlo již jiným způsobem, dnem, kterým má skončit jejich pobyt dle vykonatelného rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu; dnem, kterým nabyl právní moci rozsudek ukládající těmto osobám trest vyhoštění; nebo uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání 1283 nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech (zelená karta). V souladu se závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 19. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 572/98, bude přicházet v úvahu především skončení pracovního poměru dnem, kterým nabyl právní moci rozsudek ukládající těmto osobám trest vyhoštění. Ust. § 48 ZP nelze dle ust. § 77 odst. 1 ZP použít na právní vztahy založené doho- dami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pracovněprávní vztah založený do- hodou o provedení práce tak bude existovat i nadále, dokud nedojde k jeho skončení jiným způsobem. Vzhledem k minimální ochraně zaměstnance v pracovněprávním vztahu založeném dohodou o provedení práce i dohodou o pracovní činnosti, to však pro neohlášeného cizince nebude mít velký význam. Bude-li ovšem cizinec pokračovat ve výkonu závislé práce bez povolení k zaměstnání, povolení k pobytu, zelené či modré karty bude se jednat o výkon nelegální práce.

1282 Skončení pracovního poměru v důsledku „odnětí povolení k pobytu“ je v zákoníku práce upraveno s účinností od 1. 7. 1975 (srov. čl. I. bod 10, zákona č. 20/1975 Sb., kterým se mění a doplňují některá další ustanovení zákoníku práce). Do té doby zákoník práce speciální úpravu pro skončení pracovního poměru cizinců neobsahoval; pouze v ustanovení § 7 stanovil, že cizinci a osoby bez státní příslušnosti smějí být přijati do pracovního poměru, jen jestliže jim bylo uděleno povolení k pobytu. Na skončení pracovního poměru cizinců se proto v době do 30. 6. 1975 vztahovala obecná ustanovení zákoníku práce o skončení pracovního poměru. 1283 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1985/2007.

246