SLP 02 (2013)

svého dispozičního práva respektovat též zaměstnancovu lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a jeho jméno. 130 Zaměstnanec má především právo na ochranu svého soukromí (čl. 7 Listiny), resp. soukromého a rodinného života (čl. 8 Úmluvy). Za ideový vzor těchto konstrukcí je považováno „právo být ponechán sám sobě (známý disent soudce Brandeise ve věci Olmstead v. U. S. 438, 478, 1928). Evropský soud pro lidská práva neshledal možným (ale ani nutným) podat vyčerpá- vající definici pojmu „soukromý život“. Toto právo má též zaměstnanec, a to přestože jeho základní povinností je během pracovní doby pracovat pro zaměstnavatele. Jak dovodil též ESLP nelze odepřít ochranu dle čl. 8 odst. 1 Úmluvy jen z toho důvodu, že napadené opatření se vztahuje pouze na profesní činnost. Jak bylo judikováno, při současném odposlouchávání obchodních i soukromých hovorů došlo k zásahu do sou- kromého života. 131 Zmínit pak je nutno především rozsudek Halfordová v. Spojenému království, kde ESLP založil legitimnost očekávání zaměstnankyně, že uskutečněné hovory jsou soukromé na tom, že zaměstnankyně ve své funkci generálního kontrolora měla k dispozici vlastní místnost vybavenou dvěma telefonními aparáty (z nichž jeden byl určen k soukromým hovorům) a dále na absenci předchozího poučení o odpo- slouchávání telefonních hovorů. Soud z tohoto důvodů dospěl k závěru, že hovory uskutečněné stěžovatelkou z pracoviště spadají pod pojmy „soukromý život“ a „kore- spondence“ a čl. 8 Úmluvy je na ně aplikovatelný. Pojmy soukromý život a obydlí dle čl. 8 odst. 1 Úmluvy je proto v této souvislosti nutno interpretovat jako zahrnující též místa profesní či komerční aktivity. 132 Na základě judikatury ESLP 133 a později též českého ústavního soudu lze shrnout, že soukromým životem dle čl. 8 Úmluvy, resp. soukromím dle čl. 7 Listiny základ- ních práv a svobod je třeba rozumět jednak osobní soukromí člověka (osobní sféra jednotlivce, tedy např. údaje týkající se identifikace pohlaví, jména, sexuální orientace a sexuálního života), jednak právo každého člověka na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi (soukromé i profesní povahy, jakási zóna interakce zaměst- nance s jinými jednotlivci). Dle čl. 8 Úmluvy požívá ochrany též korespondence, a to v písemné i elektronické podobě. 134 Součástí tohoto práva naopak není např. právo vy- brat si zaměstnání 135 či právo na ochranu (utajení) informace o členství soudce v KSČ ke dni 17. 11. 1989. 136 130 Např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 15/95. 131 ESLP rozsudek Huvig v. Francie 1990, A-176-B, § 8 a 25. 132 Čapek, J. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, I část, Úmluva, Praha Linde 2010, str. 283. 133 ESLP rozsudek Niemitz 1992, A-251-B, Klass a ostatní v. Německo, 1978, A-28 nebo Malone vs. UK, 1984, A-82. 134 ESLP rozsudek Klass a ostatní, § 48-49. 135 ESLP rozsudky Glasenapp a Kosiek v. Německo, 1986, A-104, § 49, a A-105,§ 35; dále též Vogt v. Německo, 1995, A-323, § 43-44 nebo Thlimmenos v. Řecko, 2001, stížnost č. 34369/97, § 41, ECHR 2000-IV. 136 US nález sp. zn. I. ÚS 517/10.

34