SLP 02 (2013)

kovému zaměstnanci umožnit zhlédnutí pořízeného záznamu (princip transparence). Zaměstnavatel je povinen vytvořit organizační a technické zábrany neoprávněnému přístupu k archivovaným záznamům (např. přístup k elektronickým datům je umož- něn po zadání hesla, jsou archivovány údaje o osobě prohlížející údaje, uschovávají se záznamy o učiněných změnách, kódování dat v případě přenosu dat jinému subjektu, sjednání zpracovatelské smlouvy atd.). V písemné zpracovatelské smlouvě je nutno vymezit v jakém rozsahu, za jakým účelem a na jakou dobu se sjednává a záruky zpra- covatele o technickém a organizačním zabezpečení ochrany osobních údajů. ͯ.ͳ Zhodnocení Na úrovni obyčejného práva jsme v posledních letech svědky hypertrofie veřejného práva. Česká roztříštěná úprava stěží odpovídá požadavku Úmluvy být dostatečně přes- ná. Protože, jak formuloval ESLP, tato přesnost musí občanovi umožňovat orientovat se v této úpravě a reagovat na její porušení. 161 Jako jeden z řady problémů byl zmíněn zá- sadní spor o povahu ust. § 316 zákoníku práce, o jeho obligatornosti či fakultativnosti. Národní úprava ani v rámci regulace výkonu závislé práce neodpovídá jednoznačně, zda je zaměstnavatel oprávněn sledovat zaměstnance ex lege či zda musí splnit další v OchOsÚ stanovené požadavky. Rychlý rozvoj techniky umožňuje zaměstnavateli kontrolovat své zaměstnance neustá- le sofistikovanějšími metodami a přístroji. Stejně tak na základě společenské poptávky dochází zákonem k umožnění intenzivnějších zásahů do soukromí, a to samozřejmě nejen zaměstnanců. Český zákonodárce není schopen uživatelům práva nabídnout sro- zumitelnější obecné kritérium legitimnosti pocitu soukromí, než jaké v podobě legi- timnosti očekávání dovodila rozhodovací praxe ESLP. Míra ochrany soukromí je u za- městnace určována charakterem prostor, ve kterých se nachází, dobou, kdy se v nich nachází, jeho vztahem k danému místu a legitimnímu očekávání vzhledem k těmto faktorům. Není proto divu, že i české kontrolní orgány se k tomuto zdroji poznání práva na respektování soukromého a rodinného života opětovně vracejí. 162 Protože tedy čl. 8 Úmluvy svým věcným rozsahem právo na respektování soukro- mého a rodinného života významně přesahuje působnost pracovního práva, v právu pracovním garantuje čl. 8 Úmluvy ochranu soukromí zaměstnance na pracovišti a po- máhá tak nejen podstatným způsobem zlepšovat pracovní podmínky, ale též humani- zovat samotný výkon závislé práce.

161 Zpráva Komise k případu Hewitt a Haman v. Spojené království 1989, D.R. č. 67, str. 88-122. 162 Úřad pro ochranu osobních údajů stanoviska UOOU č. 1/2003, 3/2003, a v neposlední řadě č. 2/2009.

40