SLP 02 (2013)

ru k rozvázání pracovního poměru souhlasem vedoucího podniku. Zrušení pracovního poměru zaměstnancem bez souhlasu vedoucího podniku se považovalo za svévolný od- chod, který byl vedoucí podniku povinen hlásit prokurátorovi. Nařízení č. 52/1953 Sb. navíc přineslo úpravu kárných opatření (důtka, veřejná důtka a dočasné přeložení na jinou méně placenou práci až na dobu tří měsíců) a trestněprávních sankcí za své- volný odchod zaměstnance a závažné případy neomluveného zameškání pracovní doby. Postižen mohl být též vedoucí podniku, a to za propuštění zaměstnance z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 3 cit. nařízení či za neplnění ohlašovací povinnosti. 369 Ke zrušení přidělení občana do zaměstnání došlo až zákonem č. 70/1958 Sb., o úloze Kodifikační úsilí pracovněprávních předpisů bylo usnadněno sebeomezením nového občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.), který v podstatě vyšel z koncepce třídění občanskoprávních vztahů dle subjektů, které v nich vystupují. 370 V důsledku této kon- cepce občanský zákoník 1964 neupravil ani v základu závazkové vztahy mezi socialistic- kými organizacemi a občany (tzv. Služby). Kodifikace pracovněprávních předpisů vrcholí přijetím prvního kodexu pracovního práva, jímž se s účinností od 1. ledna 1966 stal zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce (dále „zákoník práce 1965“). 371 Zákoník práce 1965 sjednotil nejenom roztříštěnou občanskoprávní, ale též administrativněprávní úpravu slu- žebních poměrů. 372 Sjednocení právní úpravy bylo odůvodňováno změnou společenských a hospodářských podmínek (jednotou socialistických výrobních vztahů a vlastnictví vý- robních sil), sblížením postavení všech zaměstnanců a též odpadnutím společenských roz- dílů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli (tzv. teorie společných zájmů). 373 Pracovní právo mělo být po sovětském vzoru právě v zákoníku práce důsledně nově vybudováno na soci- alistických principech a uvedeno tak v soulad se socialistickou ústavou. 374 S přijetím zákoníku práce 1965 došlo k materiálnímu i formálnímu oddělení občan- ského a pracovního práva. 375 Zákoník práce byl koncipován jako kodex samostatné po- vahy, který vylučoval podpůrné použití norem občanského zákoníku na pracovněprávní vztahy. K úplnému oddělení pracovního kodexu přitom do té doby nepřistoupila žádná 369 Jednalo se o ohrožení jednotného hospodářského plánu podle ust. § 135 trestního zákona, pokud nebylo možné dané jednání postihnout přísněji. 370 Kanda, A.: K problematice nového čs. občanského práva, Právník, 1991, č. 6, str. 524. 371 Vstupem Zákoníku práce 1965 v účinnost došlo formálně ke zrušení hlavy XXVI. Obecného zákoníku občanského (ABGB), tedy úpravy námezdní (později služební, resp. pracovní) smlouvy. 372 Tedy úpravu veřejnoprávního služebního poměru. 373 Chyský, J.: K otázce právní úpravy pracovního poměru, str. 486 a násl. 374 Mařík, V.: Koncepce a hlavní principy návrhu zásad zákoníku práce ČSSR, Právník, 1963, č. 4, str. 249 a 253. 375 Eliáš, K.; Zuklínová, M.: Principy a východiska nového kodexu soukromého práva, Praha, Linde Praha 2001, str. 63. podniků a národních výborů na úseku péče o pracovní síly. ͱ.ͮ Občanský zákoník ͭ͵ͲͰ a zákoník práce ͭ͵Ͳͱ

78