SLP 03 (2013)

ním vody, brání se přijmout pomoc od jiných států, ač je nutná v důsledku katastrofy apod. 70 To jsou však spíše výjimečné scénáře a na osud zanikajících států se nehodí. Důvody perzekuce Mnohé debaty se rovněž zabývaly tím, pod jaké důvody případnou perzekuci sub- sumovat. Úmluva o právním postavení uprchlíků totiž počítá s taxativním výčtem důvodů: rasové, náboženské nebo národnostní nebo důvody příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů. Opět není vylou- čeno, že by zanikající stát své obyvatelstvo perzekuoval a následně by skutečně k uznání jejich statusu coby uprchlíků došlo, nicméně zde by se jednalo o perzekuci z důvodů úmluvou explicitně vypočítaných, čili „ EDP [71] jsou pouze nepřímo chráněni, jsou-li zároveň uprchlíky ve smyslu Úmluvy, a to buďto proto, že environmentální újma je použita coby prostředek perzekuce [vynechána poznámka pod čarou] , nebo pokud unikají jak perzekuci, tak environmentální újmě. “ 72 V této části příspěvku si však klademe jinou otázku, a to zda zvyšování hladin oceánů lze zaměřit na konkrétní okruh osob a tento okruh zařadit do definice uprchlíka, která by tak environmentální migranty zahrnula. Na první pohled se nezdá, že by výčet uváděl coby důvod pro pronásledování cokoliv, co by se dalo efektivně spojit s celým obyvatelstvem zanikajícího státu. Teoreticky by však bylo možné říci, že jsou perzekuováni pro příslušnost k zanikajícímu státu jako ta- kovému, tudíž uprchli pro obavy z perzekuce z důvodů příslušnosti k určité národnosti . Avšak i kdyby se podařilo toto prokázat, dle definice uprchlíka je vyžadováno, aby pří- slušná osoba byla neschopna přijmout, nebo odmítala ochranu své vlasti. Jinak řečeno, vlast „uprchlíka“ je původcem perzekuce. Už shora jsme však uvedli, že identifikovat zanikající stát jako perzekutora je obtížné, nehledě na to, že tyto státy se většinou aktiv- ně snaží své obyvatelstvo před následky zvyšování hladin oceánů chránit a tudíž nejsou přítomné dostatečné důvody pro obavy z perzekuce vlastním státem. Jelikož se tedy čistě z důvodů ztráty území svého státu nelze efektivně domoci statu- su uprchlíka, budou bez dalšího zásahu mezinárodního společenství tyto osoby „pouze obyčejnými“ cizinci na území nikoliv vlastních států. A aby toho nebylo málo, po zá- niku svého státu přijdou ve většině zřejmě i o vlastní státní občanství. Řešení? Shora uvedené tedy poměrně pesimisticky dokazuje, že obyvatelstvo zanikajících států stihne osud osob bez státní příslušnosti a zároveň jim bude odepřen i status uprchlíků. Nicméně situace takových osob vyžaduje aktivní zásah ze strany meziná- rodního společenství tak, aby bylo zajištěno jejich přežití. Současné mezinárodní právo však s tímto na univerzální úrovni nepočítá. 70 McADAM, J. op. cit. pozn. 55, s. 47 a 48. 71 Autor citovaného příspěvku pod zkratkou EDP ( environmentally displaced person ) rozumí osobu donuce- nou k migraci z environmentálních důvodů. 72 PFEIFFER, S. op. cit. pozn. 61, s. 10.

35