SLP 03 (2013)

změnám i z tohoto důvodu zvláště zranitelné. Řada států tak nebude schopna ochranu postižených oblastí zajistit a přesídlení, ať už plánované, či živelné, se stane jedinou formou adaptace, která bude reálně možná. Netřeba zdůrazňovat, že podíl těchto států na globálních emisích skleníkových plynů bude zpravidla minimální. ͺ.͹ Ochrana lidských práv v případě nedobrovolné environmentální migrace Jakkoli jsou změny klimatu globálním problémem vyžadujícím globální řešení (ve smyslu zapojení všech států světa), nucené přesidlování obyvatelstva v důsledku jejich negativních dopadů bude ve většině případů problémem vnitrostátního cha- rakteru (s významnou výjimkou nedobrovolné environmentální migrace z důvodu faktického zániku státu v důsledku stoupající hladiny oceánů, o níž bylo pojednáno výše). Primárně odpovědným za ochranu postiženého obyvatelstva tak bude jeho vlast- ní stát, a to jak ve fázi „předmigrační“ (než dojde k přesídlení), tak v průběhu migrace a po usazení na novém místě. ͺ.͹.ͷ Povinnosti státu v pre-migrační fázi Negativní změny životního prostředí – ať už náhlé, či pozvolné – v důsledku klima- tických změn jsou do určité míry předvídatelné. Na rozdíl od zemětřesení, které může udeřit náhle a neočekávaně, je věda schopna s větší či menší mírou přesnosti upozornit na riziko výskytu a intenzity hydrometeorologických extrémů, stejně jako na regio- nální variace a budoucí vývoj zvyšování hladiny oceánů. Právům obyvatel potenciálně postižených oblastí v této souvislosti odpovídá povinnost států zajistit monitorování rizik, informovanost obyvatel a případně též jejich evakuaci, resp. plánované přesíd- lení. Evropský soud pro lidská práva tyto povinnosti odvodil z práva na život, když v případu Budayeva a další proti Rusku 141 konstatoval, že „zásadní význam … [tohoto práva] vyžaduje, aby rozsah pozitivních závazků dle čl. 2 [Evropské úmluvy o lidských právech] zahrnoval povinnost příslušných orgánů učinit pro případ katastrof vše, co je v je- jich moci, pro [jeho] ochranu“. 142 Přestože byl rozsudek vynesen orgánem regionálního mechanismu ochrany lidských práv a týkal se poměrně specifické přírodní katastrofy (masivní sesuvy půdy v důsledku prudkých dešťů), lze jeho závěry bezpochyby zobec- nit na jakoukoliv život ohrožující změnu životního prostředí. Konkrétní povinnosti států se budou odvíjet od okolností každého případu, vždy však bude nezbytná komu- nikace a úzká spolupráce s postiženým obyvatelstvem. 141 Case of Budayeva and others v. Russia (stížnosti č. 15339/02, 21166/02, 20058/02, 11673/02 a 15343/02), rozsudek ESLP ze dne 20. března 2008 [online]. Dostupný z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/ search.aspx?i=001-85436 [cit. 2013-07-31]. 142 „[T] he fundamental importance of the right to life requires that the scope of the positive obligations under Article 2 includes a duty to do everything within the authorities‘ power in the sphere of disaster relief for the protection of that right …“ ( ibid. , odst. 175). Dodejme, že právu na pokojné užívání majetku takto silné postavení soud nepřiznal, když uvedl, že není absolutní a státy jsou pro jeho ochranu v případě katastrof povinny učinit pouze to, co je za daných okolností rozumné. Státy mají tedy větší prostor pro uvážení, jaká opatření přijmout, jde-li o ochranu soukromého majetku, než je tomu v případě ochrany lidského života.

49