SLP 07 (2014)

a práva lidských práv; o řadě závazků státu v daných smlouvách obsažených je ostatně v současnosti možné uvažovat i jako o závazcích obyčejových. Mnohé instrumenty jsou pro dětské uprchlíky nesmírně významné v zemích, odkud odcházejí. Humanitární právo poskytuje ochranu dětem, které se ocitnou v ozbrojeném konfliktu, 9 lidskopráv- ní instrumenty státům ukládají povinnosti, které musejí – až na výjimky – dodržovat za všech okolností (například v oblasti ochrany osobní integrity, mimo jiné zabraňují mučení či zakazují otroctví). Ve vztahu k ochraně dětí je nejdůležitější Úmluva o prá- vech dítěte, ve které je obsažena řada závazků, mimo jiné právo dítěte na život, na při- měřený rozvoj, být se svou rodinou, na ochranu proti zneužívání, násilí, zanedbávání, právo na vzdělání a především povinnost brát v potaz nejlepší zájem dítěte („ the best interests of the child shall be a primary consideration “). 10 Úmluva o právním postavení uprchlíků, tedy smlouva speciálně cílená na osoby, které se staly uprchlíky, nepřiznává dětským uprchlíkům zvláštní postavení, ani jim negarantuje příznivější zacházení. Tento postoj je logický. V době, kdy byla Úmluva vytvářena, nebyly k dispozici lidskoprávní instrumenty, které se orientují na ochranu specifických skupin, nebyla jim garantována speciální práva. Stejně tak nebyly vyčle- něny ženy, nebo například zdravotně postižení. Úmluva státům stanoví povinnosti obecně vůči všem uprchlíkům. Co se týče rozsa- hu povinností, státům ukládá „pouze“ osobu, která je uprchlíkem, nenavrátit na hrani- ce území, kde by její život či svoboda byly z určitých vymezených důvodů v ohrožení. 11 V případě, že takovouto osobu ponechají na svém území, pak státům ještě stipuluje povinnost garantovat jí výhody určené Úmluvou, mimo jiné je to právo na přístup ke vzdělání. 12 Za uprchlíka považuje více než 140 států, těch, které jsou smluvními stranami Úmluvy, shodně osobu, která „se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politic- kých názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti“ . 13 Důvody zrcadlí dobu svého vzniku, tvůrci Úmluvy se orientovali především na porušování práv v době 2. světové války a na rozdělení světa na východ a západ tzv. studenou válkou. 14 9 Pro detailní zpracování srov. HÝBNEROVÁ, S.: Ochrana práv dítěte za ozbrojeného konfliktu, op. cit. , s. 69-84. Dále též HÝBNEROVÁ, S.: Dětský voják - fenomén doby a současné mezinárodní právo. In: Šturma, P. (ed.): Mezinárodní ochrana lidských práv: regionální a tematická diferenciace. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2011. 10 Srov. Úmluva o právech dítěte z roku 1989 (publ. pod č. 104/1991 Sb.). Smluvními stranami je 194 států světového společenství států (vyjma USA a Somálska). 11 Srov. čl. 33 Úmluvy. 12 Srov. čl. 22 Úmluvy. 13 Srov. čl. 1A Úmluvy. 14 Důvody rasa, národnost či náboženství zrcadlí prvně zmíněný motiv, pojem společenská vrstva byl do Úmluvy přidán poměrně pozdě a bez větších odůvodnění.

241