SLP 07 (2014)

bezplatné právní pomoci pro zástupce nezletilého i pro nezletilého samotného. Tato, řekněme, proliferace zdůraznění specifického postavení dětského uprchlíka , resp. nezletilého, ale dětem nepřináší více ochrany . 39 Domnívám se, že tomu tak je z ná- sledujících důvodů: a) nově se ve směrnici objevila řada výjimek ze zákazu určitého procesního zacházení, které bylo v původním návrhu na přepracování představeno ( inter alia zákaz aplikace procesních standardů řízení na hranicích, zákaz aplikace kon- ceptu třetích bezpečných zemí), proto je zde vyšší četnost zmínek – každá výjimka používá klíčová slova několikrát; b) pokud má právní norma příliš mnoho výjimek, je těžší zajistit její správné uplatňování a její kontrolu, 40 c) směrnice obsahuje výslovné 39 Nemluvě o značném množství doporučení, manuálů, akčních plánů atd., které se v oblasti ochrany dětí objevují. Státy samozřejmě nemají povinnost je aplikovat. 40 Ostatně je otázkou, zda je vůbec možné pochopit např. následující ustanovení čl. 25 odst. 6: „6. Při provádění této směrnice se členské státy řídí především nejlepším zájmem dítěte. Pokud členské státy v průběhu azylového řízení určí osobu jako nezletilou osobu bez doprovodu, mohou: a) i nadále používat čl. 31 odst. 8, pouze pokud: i) žadatel přichází ze země, která splňuje kritéria bezpečné země původu ve smyslu této směrnice, nebo ii) žadatel podal následnou žádost o mezinárodní ochranu, která není podle čl. 40 odst. 5 nepřípustná, nebo iii) žadatel může ze závažných důvodů představovat hrozbu pro národní bezpečnost nebo veřejný pořá- dek členského státu, nebo žadatel byl podle vnitrostátního práva ze závažných důvodů týkajících se veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku vypovězen za použití donucovacích prostředků; b) i nadále používat článek 43 v souladu s články 8 až 11 směrnice 2013/33/EU, pouze pokud: i) žadatel přichází ze země, která splňuje kritéria bezpečné země původu ve smyslu této směrnice, nebo ii) žadatel podal následnou žádost nebo iii) žadatel může ze závažných důvodů představovat hrozbu pro národní bezpečnost nebo veřejný pořá- dek členského státu, nebo žadatel byl podle vnitrostátního práva ze závažných důvodů týkajících se veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku vypovězen za použití donucovacích prostředků, nebo iv) existují oprávněné důvody považovat zemi, která není členským státem, za bezpečnou třetí zemi pro žadatele ve smyslu článku 38 nebo v) žadatel uvedl orgány v omyl tím, že předložil falešné doklady, nebo vi) žadatel úmyslně zničil doklady totožnosti nebo cestovní doklady, které by pomohly určit jeho totožnost nebo státní příslušnost, nebo se těchto dokladů zbavil. Členské státy mohou body v) a vi) použít pouze v individuálních případech, kdy existují závažné důvody domnívat se, že žadatel se pokouší utajit relevantní skutečnosti, které by pravděpodobně vedly k zamítavé- mu rozhodnutí, a za předpokladu, že žadateli byla při zohlednění zvláštních procesních potřeb nezletilých osob bez doprovodu poskytnuta možnost řádně zdůvodnit své jednání uvedené v bodech v) a vi), a to i za konzultace se svým zástupcem. c) považovat žádost za nepřípustnou podle čl. 33 odst. 2 písm. c), pokud země, která není členským státem, je považována za bezpečnou třetí zemi pro žadatele ve smyslu článku 38 a za předpokladu, že je to v souladu s nejlepším zájmem nezletilé osoby; d) použít postup podle čl. 20 odst. 3, pokud zástupce nezletilé osoby má příslušnou právní kvalifikaci v souladu s vnitrostátním právem. Aniž je dotčen článek 41, členské státy při použití čl. 46 odst. 6 na nezletilé osoby bez doprovodu poskyt- nou ve všech případech alespoň záruky stanovené v čl. 46 odst. 7.” Toto je příklad oné normy, která původně státům zakazovala užít určité koncepty. V původním navrho- vaném znění měla následující slovní vyjádření: „Článek 20(3), článek 31(6), článek 32(2), článek 33(2) (c), článek 38 a článek 43 se na nezletilé osoby bez doprovodu nevztahují“.

247