SLP 07 (2014)

zumí“ . 46 Srozumitelnost informace pro nezletilého je tak sporná, a informuje se pouze o možnosti provedení vyšetření, nikoli o způsobu vyšetření samotného. Nezletilý bez doprovodu ztrácí svůj status dnem nabytí zletilosti. Směrnice státům neukládá, aby ve svém právním řádu zakotvily možnost přechodného období k do- spělosti , nezletilý by měl být na změnu v zacházení připravován před nabytím zletilos- ti, což státům uloženo – zcela pochopitelně, jejich povinnost končí dnem 18. naroze- nin osoby – není. Těžší pozice osob, které se blíží zletilosti, je umocněna možností států neustanovit nezletilému bez doprovodu zástupce tehdy, pokud se se vší pravděpodob- ností stane zletilým dříve, než vydá stát rozhodnutí v prvním stupni. 47 Nezletilý, ať již s doprovodem, anebo bez něj, má ze směrnice řadu oprávnění. Otázkou ale je, zda se jich může domoci sám, jestli není pouhým objektem práv . Tímto směrem totiž směrnice ukazuje. Stát má kupříkladu povinnost zajistit, aby buď měla nezletilá osoba právo žádat o ochranu svým jménem (za podmínky, že je k tomu způsobilá podle vnitrostátního práva daného členského státu), anebo prostřednictvím svých rodičů, dalších osob, které za ni nesou odpovědnost, příp. zástupce. 48 O několik řádků dále směrnice potvrzuje, že stát může stanovit možnost pro nezletilou osobu „ podat žádost vlastním jménem “. 49 Je tedy zřejmé, že vnitrostátní úprava může nezletilé osobě zcela zahradit cestu k podání vlastní žádosti. Obdobná situace je u pohovoru . Zde je státům dána možnost , ale nikoli povinnost, určit případy, ve kterých by měla být nezletilému poskytnuta možnost pohovoru. 50 Dokonce i nezletilý bez doprovodu, jehož jménem nemůže jednat rodič jakožto zá- konný zástupce – a u něhož je předpoklad, že je se situací dítěte dobře obeznámen – nemusí být u pohovoru přítomen, státům je dána možnost „ vyžadovat přítomnost nezletilého bez doprovodu u osobních pohovorů i tehdy, je-li přítomen zástupce “. 51 A při- tom je to pouze sám nezletilý bez doprovodu, kdo ví, proč hledá ochranu, zástupce za něj nemůže nikdy zodpovědět vše tak, jak by bylo potřeba. Pokud je státům dána pouze možnost, je zřejmé, že transpozice směrnice do jejich vnitrostátního práva může bezpochyby zakotvit variantu nulového zapojení dítěte do procesu. Uvědomme si, že za dítě je dle procedurální směrnice považována osoba mladší osmnácti let. 52 Úmluva 46 Srov. čl. 25. odst. 5 písm. a) procedurální směrnice. 47 Srov. čl. 25 odst. 2 procedurální směrnice. Kupříkladu Česká republika ale zachází s touto kategorií osob velmi nadstandardně, již před nabytím zletilosti disponují trvalým pobytem, který jim obvykle bývá pro- dloužen a nezřídka je jim umožněno setrvat na území ČR i v případě neúspěchu jejich žádosti. Důvodem příznivějšího zacházení je velmi pravděpodobně malý počet nezletilých bez doprovodu, kteří přicházejí na území, řádově jsou to jednotlivci či desítky osob (srov. statistické informace na www.mvcr.cz). 48 Srov. čl. 7 odst. 3 procedurální směrnice. 49 Srov. čl. 7 odst. 5 písm. a) procedurální směrnice. 50 Srov. čl. 14 odst. 1 procedurální směrnice: „Členské státy mohou ve vnitrostátních právních předpisech stanovit případy, kdy se příležitost k osobnímu pohovoru poskytuje nezletilé osobě“. 51 Srov. čl. 25 odst. 1 poslední věta procedurální směrnice. 52 Srov. čl. 2 písm. l) procedurální směrnice.

249