SLP 09 (2015)

͹.͸ Princip absolutní odpovědnosti Jak již název napovídá, tento přístup vychází z naprosto opačné pozice nežli doktrí- na respondeat superior a okolnosti protiprávního příkazu nadřízeného jako důvod pro vyloučení trestní odpovědnosti vůbec neuznává. Východiskem této teorie je premisa, že podřízený je povinen následovat pouze takového příkazu, který je s právem, ať již národním či mezinárodním, v souladu; pokud mu bude vydán příkaz protiprávní, nejen že není jeho povinností jej respektovat, ale naopak musí jeho uposlechnutí od- mítnout. 14 Tato okolnost může být vzata v potaz pouze při ukládání trestu a sloužit tedy jako okolnost polehčující. Dle uvedeného přístupu není tedy dost dobře možné hovořit o příkazu nadřízeného jako o okolnosti, která by odpovědnost vylučovala, ale přinej- lepším pouze jako o okolnosti polehčující. 15 Mezi prvotní zastánce principu absolutní odpovědnosti patřil i Hugo Grotius, který již v sedmnáctém století tvrdil, že nesmí být následováno rozkazu, jenž je v rozporu s přirozeným právem nebo přikázáním božím . 16 Tato doktrína našla na mezinárodní úrovni časté uplatnění i ve století dvacátém. Princip absolutní byl odpovědnosti zakot- ven jak v Londýnské chartě („LCH“) 17 pro Norimberské procesy, tak i v zakládací listi- ně Tokijského tribunálu. 18 Také v poslední dekádě 20. století, kdy byly Radou bezpeč- nosti OSN založeny dva ad hoc trestní tribunály 19 pro bývalou Jugoslávii a Rwandu („ICTY“, „ICTR“), převzaly statuty obou těchto tribunálů tento princip, a příkaz nad- řízeného jako okolnost vylučující odpovědnost vůbec připuštěna nebyla. 20 Vzhledem k širokému uplatnění principu absolutní odpovědnosti v těchto meziná- rodních instrumentech dospěla řada autorů z oblasti mezinárodního trestního práva k názoru, že došlo k vývoji obyčejové normy spočívající v nepřípustnosti aplikace okol- nosti příkazu nadřízeného jakožto okolnosti vylučující trestní odpovědnost. 21 Tento závěr však není zastáván jednoznačně a má jak své příznivce, tak i odpůrce. 22 14 OSIEL, Mark J., op. cit. , s. 8. 15 Ibid, s. 8. 16 GROTIUS, Hugo. De Jure Belli ac Pacis (1625), kniha II, kapitola 26, odstavec V., dostupné na URL 17 Charter of the Nuremberg International Military Tribunal, Article 8. Dostupné na URL 18 Charter of the International Military Tribunal for the Far East, Article 6. Dostupné na URL 19 Rezoluce Rady Bezpečnosti 808 z roku 1993 a 955 z roku 1994. Dostupné na URL 20 Statute of the ICTY, Article 7, paragraph 4 and the Statute of the ICTR, Article 6, paragraph 4. Dostupné na URL 21 ŠTURMA, Pavel. Mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva . 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0305-5. 22 GARROWAY, Charles. Superior Orders and the International Criminal Court: Justice Delivered or Justice Denied? International Review of the Red Cross . 1999, 836.

216