SLP 09 (2015)

Kriticky lze principu absolutní odpovědnosti vytknout, že ačkoliv tato doktrína sta- noví jasné a pevné pravidlo, děje se tak na úkor vojenské disciplíny, což může poten- cionálně vést k demoralizaci armády, pokud se vojáci budou ze strachu před trestním stíháním zdráhat rozkazy uposlechnout. 23 Nelze rovněž přehlížet, že v praxi se vojáci nachází v extrémních situacích, při kterých nasazují svůj vlastní život, a pouze silně zakořeněný zvyk okamžitě bez zaváhání uposlechnout rozkazu je tím impulsem, který je vede k tomu takové nebezpečí riskovat. Pokud by v takových situacích nebyli vojáci zvyklí okamžitě bez pochybností reagovat, mohlo by to vést nejen k menší ochotě tato rizika vůbec podstupovat, ale také k ohrožení života jak jich samotných, tak jejich ko- legů, kteří se na ně spoléhají a jsou na jejich okamžité reakci závislí. 24 Někteří autoři dále namítají, že podřízený nemá v reálné situaci vůbec možnost protiprávnost daného příkazu vyhodnotit, neboť není schopen porozumět právním implikacím daného rozkazu a tyto následky v terénu posoudit. 25 Dle jejich názoru je však přinejmenším pochybné, zda se dá v praxi takové právní posouzení vždy provést. Jednak se často může jednat o situaci, kdy je třeba reagovat velmi rychle; není zde tedy dostatečný časový prostor pro vyhodnocení všech právních následků a za druhé ne v každé situaci musí být protiprávnost daného příkazu zcela zjevná. Především podří- zení, kteří se nachází na těch nejnižších článcích v řetězci vedení, nemají dostatečný přístup k relevantním informacím a celkové strategii a jsou odkázaní na taková fakta, která jsou jim vedením, tedy tím, kdo rozkaz vydává, sdělena. Tyto informace, i přestože budeme předpokládat jejich pravdivost, však mohou být pouze kusé či omezené a ne- musí být postačující k možnosti reálně zhodnotit soulad či nesoulad příkazu s právem. 26 Ačkoli je možné souhlasit s absencí relevantních informací či času znemožňující podřízenému příslušnou situaci vyhodnotit, lze namítat, že tyto prvky ovlivňující subjektivní stránku nemají být zohledňovány v rámci okolnosti spočívající v příkazu nadřízeného, neboť na tyto nedostatky reagují jiné okolnosti vylučující odpovědnost; konkrétně právní či faktický omyl. 27 Proponenti přístupu absolutní odpovědnosti sice uznávají, že disciplína podříze- ných je nezbytná, avšak na svoji podporu uvádí obdobné argumenty, jaké vyslovil ame- rický tribunál v ponorimberských procesech v případu Einsatzgruppen. 28 Vychází tedy zejména z tzv. teorie „inteligentních bajonetů“, tedy z toho, že lidé na rozdíl od pou- hých strojů disponují schopností protiprávní příkaz rozeznat a následně možností jeho provedení odepřít. Zastánci tohoto principu tedy zcela jasně upřednostňují princip

23 ZIMMERMAN, Andreas, op. cit. , s. 393. 24 INSCO, James, op. cit. , s. 8.

25 ZIMMERMAN, Andreas, op. cit., s. 391. 26 ZIMMERMAN, Andreas, op. cit. , s. 391. 27 Srov. Článek 32, statut MTS. 28 United States v Otto Ohlendorf et al , Trials of War Criminals before Nuremberg Military tribunal under Control Council Law No. 10 (1946 – 1950) Volume 11, s. 1238.

217