SLP 09 (2015)

či zločinů proti lidskosti, neboť se zřejmě neobávaly, že by se jejich vlastní příslušníci takovýchto zločinů účastnili. 53 I přes určitou kritiku lze hodnotit článek 33 Statutu kladně. Zejména je důležité, že se konečně podařilo upravit tuto okolnost v mezinárodním dokumentu, což samo o sobě představuje úspěch. Zakotvení této problematiky v písemné podobě podporuje právní jistotu a je další důležitou pojistkou pro ochranu práv obviněného. 54 Poměrně opatrná formulace článku 33, která sice připouští příkaz nadřízeného jako okolnost vy- lučující odpovědnost, ale pouze za kumulativního splnění poměrně obtížných podmí- nek, představuje rovnováhu mezi prosazováním individuální odpovědnosti a důrazem na disciplínu podřízených. ͻ. Existence obyčejové normy? S ohledem na skutečnost, že ustavující dokumenty mezinárodních tribunálů v Norimberku (IMT), Tokiu, a dále i ICTY a ICTR nepřipouštěly příkaz nadříze- ného jako okolnost vylučující odpovědnost, čelí úprava článku 33 Statutu kritice, že odporuje znění obyčejové normy, která se ohledně této okolnosti vyvinula a jež apli- kaci této okolnosti zakazuje. 55 Přestože lze souhlasit s tím, že jmenované mezinárodní dokumenty tuto okolnost skutečně nepřipouštěly, za účelem zjištění vzniku případné obyčejové normy a jejího obsahu je třeba též blíže zkoumat skutečnou praxi těchto institucí i jednotlivých států, která již nebyla zdaleka tak jednoznačná. Již samotná příprava Norimberských procesů ukázala, že postoje států k této okol- nosti nejsou zdaleka jednotné. Ještě v roce 1944 Komise Spojených národů pro válečné zločiny nebyla schopna nalézt kompromis ohledně této problematiky. Během návrhu Londýnské charty (LCH) Američané navrhovali, aby tato námitka byla způsobilá vést k vyloučení odpovědnosti, pokud by to spravedlnost vyžadovala, Sověti byli zásadně proti a vyžadovali vyloučení možnosti se této okolnosti dovolávat. 56 Vzhledem ke konečnému znění článku 8 LCH to nakonec tedy byl sovětský názor, jenž se prosadil. Otázka však zůstává; jednalo se o nové obecné pravidlo mezinárodní- ho trestního práva, nebo pouze o úpravu pro Norimberské procesy? Při hodnocení této otázky je nutné vzít do úvahy povahu postavení potenciálních obviněných během Norimberských procesů. Již během jednání o znění LCH, kdy Sověti zastávali nekompromisní postoj a prosazovali odmítnutí této okolnosti, generál Nikitčenko poznamenal, zda vůbec má cenu hovořit o následování rozkazu u tohoto druhu obviněných, kdy se jedná v hierarchii německé vlády o vysoce postavené osoby,

53 GAETA, Paola, op. cit ., s. 190. 54 Ibid, s.190. 55 ŠTURMA, Pavel. Mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva . 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 56 INSCO, James, op. cit. , s. 116-117.

222