SLP 10 (2016)

Považuji za zajímavý argument státu ohledně toho, že migranti nepožádali o ochranu (o azyl), na který soud odpověděl – logicky – tím, že není možné se zprostit povinností dle čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod s argumentem, že osoba nepožádala o ochranu. Ježto i pro čl. 3 existuje konkrétně pro Itálii a další země EU určitý právní rámec zakotvující konkrétní status pro osoby, které nemohou být vráceny kvůli hrozbě zacházení v rozporu s čl. 3 dané úmluvy, patrně by byla ze strany státu vhodnější argumentace tím, že osoby nepožádaly o azyl, ani o doplňkovou ochranu. Odhlédnu-li od toho, že migrant nebude obeznámen s právním označením ochranných statusů a nebude moci žádat o všechny varianty ochrany, musím se vrátit k otázce, zda by takto pojatý argument státu byl relevantní. Osoba o ochranu explicit- ně nežádá, byť implicitně je to zřejmé z jejího směřování cesty. Bylo by možné nenavrá- tit osobu do nebezpečí a ponechat si ji na území – i proti její vůli? Na základě jakého právního statusu? Pravdou je, že veřejné deklarování potřeby ochrany neznamená, že je pro ni osoba lépe kvalifikována, pronásledování jí bude hrozit totožné. Stát by dokonce mohl zahájit řízení ex oficio , protože osoba implicitně projevila zájem o ochranu, byť ji možná nechce v tomto státě, ale jinde, nicméně s ohledem na Dublinské nařízení bude příslušným státem nakonec stejně Itálie. Tyto úvahy jsou oprávněné potud, pokud se vrátíme k samé podstatě poskytování ochrany. Určitá osoba má důvody pro poskyt- nutí ochrany a nějaký stát světového společenství států nahrazuje jejím poskytnutím domovský stát osoby. Má ale ona osoba pouze pasivní roli? Takto současný systém poskytování ochrany nefunguje, a to nejen v Evropské unii, ale nikde. ͸.͹.͹ Případ Marine ͷͶ͸ Výbor proti mučení posuzoval v případě, k němuž vydal rozhodnutí v roce 2008, trochu jinou otázku. Zde se jednalo o španělskou loď, která na volném moři odpově- děla na tísňové volání lodi Marine I. Na lodi Marine I bylo téměř 400 migrantů z roz- ličných asijských a afrických zemí. Španělská loď odtáhla Marine I do pobřežních vod Mauritánie, kde ji nechala ukotvenou po osm dní a vyjednávala o osudu zmíněných migrantů; ti byli zatím drženi v detenci v bývalé továrně na ryby v Mauritánii. Výbor již dříve v daném roce ve svém obecném komentáři 103 specifikoval význam pojmu „jakémkoli území“ 104 použitém v čl. 2 Úmluvy proti mučení. Vztáhl jej i k palubám letadel a lodí, ba i k ambasádám, vojenským základnám, detencím či dalším oblastem, nad nimiž stát vykonává skutečnou či efektivní kontrolu. Jurisdikci tedy interpretoval jako kontrolu nad místy či objekty, a výslovně poukazoval i na paluby lodí. 105 Tento přístup ve svém rozhodnutí zopakoval. Podle něj totiž byly osoby na lodi Marine I pod de facto španělskou kontrolou od chvíle, kdy španělská loď zachránila Marine I.

102 P.K. a ostatní v Španělsko , podání č. 323/2007, CAT/C/41/D/323/2007, rozhodnutí z 21. 11. 2008. 103 Srov. Výbor proti mučení, Obecný komentář č. 2, CAT/C/GC/2 z 24. 1. 2008. 104 Český překlad používá pojem „celém území“, což neodpovídá anglickému „any territory“. 105 Srov. též MILANOVIC, M. Extraterritorial application…, s. 167.

30