SLP 10 (2016)

V podobném duchu rozhodoval z hlediska jurisdikce Evropský soud pro lidská prá- va ve věci Medvedyev a ostatní v Francie 106 v roce 2010. Medvedyev a ostatní tvo- řili posádku lodi Winner plující po kambodžskou vlajkou, která byla pro podezření z obchodování s drogami zadržena francouzskou lodí (na loď vstoupilo francouzské komando) a odtažena z volného moře do francouzských vod. Posádka byla po třináct dní zajištěna v prostorách své lodi v nevyhovujících podmínkách. Podle ESLP byla loď Winner i její posádka pod plnou de facto kontrolou Francie, a to stále a nepřetržitě od doby zadržení až po vysazení posádky a její postavení před francouzský soud. I zde vidíme důraz na de facto kontrolu, na personální jurisdikci, důvodem pro výkon ju- risdikce opět nebude kontrola nad lodí, na níž byly osoby zadrženy, ale výkon fyzické Hovoříme-li o principu non-refoulement , musíme si předně uvědomit, že existuje vícero vyjádření jeho normativního obsahu. To má význam jak z hlediska posuzování rozsahu případné obyčejové normy, tak i z hlediska možností kontroly jeho dodržo- vání. Úmluva o právním postavení uprchlíků nedisponuje kontrolním mechanismem a dodržování v ní uvedeného normativního vyjádření daného principu tak není možné hodnotit. Státy jsou postihovány za nedodržování jiných normativních vyjádření prin- cipu non-refoulement , vyjádření ukotvených v lidskoprávních úmluvách. Zde existuje judikatura judiciálních i kvazijudiciálních kontrolních mechanismů, především regio- nálního Evropského soudu pro lidská práva, či Mezi-americké komise pro lidská práva. Co se týče otázky extrateritoriální aplikace principu non-refoulement , resp. je nutno uvažovat opět o otázce aplikace konkrétních norem a smluv, zde judikatura svědčí ve prospěch. Princip non-refoulement je podle ní nutno aplikovat extrateritoriálně. Když tuto judikaturu procházíme, vidíme, za prvé, že se opět objevuje (logicky) pouze u lidskoprávních smluvních instrumentů, a za druhé, že se nikterak neopírá o kon- strukci rozšířené teritoriální jurisdikce, ale o personální jurisdikci, o otázku pravomo- ci a kontroly vykonávané státními orgány nad jednotlivcem. Nejde tedy kupříkladu u Evropské úmluvy o ochraně lidských práv nutně o otázku aplikace čl. 1 Úmluvy, ale o otázku plné kontroly nad jednotlivcem. Jako zásadní vidím to, že je jak z judikatury, tak z rozličných opatření přijímaných státy zřejmé, že konstrukce extrateritoriálního dopadu normy není pro státy bez výhrad přijatelná a snaží se hledat cestu, jak ji obejít. moci a kontroly nad nimi. Shrnutí a perspektiva

106 Rozsudek ESLP (velký senát), Medvedyev a ostatní v Francie , stížnost č. 3394/03, rozsudek z 29. března 2010.

31