SLP 10 (2016)

a instrukce vypracované Organizací. V těchto případech odpovídající stát úmluvy zajistí, aby se vylodění uskutečnilo v nejkratším možném prakticky proveditelném čase.“ Stejnou formulaci obsahuje i článek 3.1.9 Úmluvy SAR. Z hlediska provádění search and rescue operací a aplikace principu non-refoulement měl velký význam vložený pojem bezpeč- ného místa (tzv. „ place of safety“ ). Dle pokynů, které vydal Výbor pro námořní bezpečnost, je bezpečným místem ta- kové místo, kde může být záchranná akce považována za dokončenou. Je jím téže místo, kde již není zachráněná osoba v ohrožení života, kde mohou být její základní životní potřeby (jako je jídlo, přístřeší a zdravotní potřeby) uspokojeny a odkud je možné ji přepravit do další nebo cílové destinace. Z těchto pokynů nevyplývá právo vstupu zachráněné osoby na území jakéhokoliv státu nebo právo na přístup do pří- stavu pobřežního státu. Jednoduše požaduje po pobřežních státech, aby efektivně do- končily záchranné operace (tj. aby neponechávaly zachráněné osoby, ať už je jejich status jakýkoliv, na moři). Pobřežní stát má „zbytkovou“ povinnost umožnit vylodění na svém území, pokud to není možné učinit jinde. Toto vyplývá i z principů, které přijala komise Mezinárodní námořní organizace, které řeší otázku vyloďování a ve svém bodě 3 stanoví, že v případech, kdy nelze urych- leně vylodit osoby jinde, měl by stát odpovědný za danou search and rescue zónu ak- ceptovat vylodění zachráněných osob v souladu se svými přistěhovaleckými předpisy na bezpečném místě pod kontrolou tohoto státu. Tyto principy také dále v bodě 5 stanoví, že je třeba dodržovat mezinárodní principy v oblasti ochrany lidských práv a explicitně hovoří o principu non-refoulement jako o součásti takových mezinárodně právních závazků. 25 V případě, že jsou na území daného státu zachráněné osoby vy- loděny, je tedy tento stát povinen respektovat princip non-refoulement a v případě, že by uvažoval o navrácení těchto osob do jejich země původu (anebo jinam), je povinen posuzovat jejich situaci z hlediska dodržení principu nenavracení. Balíček předpisů a dokumentů doplňuje také text z ledna roku 2015 (který nahradil podobný text z roku 2006) vypracovaný společně Mezinárodní námořní organizací, Mezinárodní námořní komorou (ICS) a UNHCR – Rescue at Sea, a Guide to prin- ciples and practise as applied to refugees and migrants, 26 který je jakýmsi návodem, jak aplikovat ustanovení vztahující se k pátrání a záchraně v praxi. Tato příručka obsahuje informace o krocích, které by měl podniknout kapitán lodi, v případech tísně či při provádění záchranné operace; informace pro vlády států provádějící záchranné operace a zvláštní informace týkající se žadatelů o azyl a uprchlíků. I v této příručce nalezneme, že primární odpovědnost za poskytnutí bezpečného místa nese vláda, v jejíž search and 25 IMO. Principles relating to administrative procedures for disembarking persons rescued at sea. 2009. [online]. Citováno 30. 6. 2014. Dostupné z: http://www.imo.org/OurWork/Facilitation/docs/FAL%20 related%20nonmandatory%20instruments/FAL.3-Circ.194.pdf. 26 UNHCR. Rescue at Sea, a Guide to principles and practise as applied to refugees and migrants. [on- line]. Citováno 30. 6. 2014. Dostupné z: http://www.imo.org/MediaCentre/HotTopics/seamigration/ Documents/UNHCR-Rescue_at_Sea-Guide-ENG-screen.pdf.

40