SLP 10 (2016)

rescue zóně došlo k záchranné operaci (kde přesně by však toto místo mělo být, pří- ručka neuvádí, výslovnou povinnost vylodit zachráněné osoby na území státu prová- dějícího záchrannou operaci zde nenalezneme). Ve vztahu k uprchlíkům pak příručka zdůrazňuje povinnost dodržovat princip non-refoulement ve vztahu k vylodění a také povinnost nesdílet osobní informace o žadateli o azyl s úřady země, odkud daná osoba uprchla nebo s dalšími, kteří by tyto informace mohli takové zemi sdělit. ͸.͸ Jak fungují stávající pravidla search and rescue v praxi? Ačkoliv byly mechanismy mořského práva novelizovány a zdokonaleny, nejsou efektivní. Problematický se jeví být především způsob implementace povinnosti států poskytovat pomoc na moři. Je třeba uvést, že Malta nepodepsala dodatky k výše uvede- ným úmluvám z roku 2004, neboť dle jejího názoru nebyly brány v potaz geografické reálie. Maltská SAR zóna se shoduje s její zónou leteckého prostoru a zahrnuje oblast od Tuniska po Řecko, je 750 krát větší než rozloha samotného ostrova a částečně se překrývá s italskou SAR zónou. 27 Je však zvláštní, že tyto skutečnosti nebyly brány v potaz v době, kdy se tato search and rescue zóna utvářela. Podle úmluvy SAR mají státy zajistit neustálé a efektivní služby pátrání a záchrany v oblastech, za které jsou odpovědné. Velikost těchto zón by se tak měla odvíjet od toho, zda je stát schopen tyto mezinárodní povinnosti zajistit v celé rozloze této zóny. 28 Podle Malty by k vylodění mělo docházet v přístavech nacházejících se nejblíže místu, kde došlo k záchraně, který se dá považovat za bezpečné místo, což by často zna- menalo v Itálii. Podle Itálie by mělo k vylodění docházet ve státě, který je odpovědný za search and rescue zónu, ve které záchranná operace probíhá (což by vzhledem k ve- likosti maltské SAR zóny znamenalo, že by mělo k vylodění často docházet v maltské Vallettě). Mezi Itálií a Maltou se tedy logicky objevují značné neshody o tom, kde mají byt osoby vyloděny. Lze předpokládat, že spory o vylodění pramení z toho, že vylodění osob na území státu sebou nese povinnost respektovat zákaz nenavracení a s tím spo- jené náklady a administrativní zátěž pro úřady daného státu. Spory dokazují odlišné pozice jednotlivých států k definici „bezpečného místa“ a existující těžkosti v nalézání shody nebo alespoň kompromisu. Malta dokonce zastává názor, že je povinna pomá- hat pouze osobám, které o pomoc žádají (bez ohledu na objektivní situaci tísně). 29 27 Malta vnímá velikost této zóny jako bonus z koloniálních dob a vydělává ročně miliony eur na kon- trole dopravy v leteckém prostoru. Podle Trevisanut je to ten důvod, proč Malta trvá na tak velké SAR zóně, i když nemá zdroje, aby vykonávala všechny svoje povinnosti z této zóny vyplývající. Srov. TREVISANUT, S. Search and Rescue Operations in the Mediterranen: Factor of Cooperation or Conflict ? In: The International Journal of Maritime and Coastal Law, 2010, 25, str. 524. 28 K tomu srov. TREVISANUT, S. The Principle of Non – Refoulement at Sea and the Effeectivnes of Asylum Protection. Op. cit., s. 532. 29 KLEPP, S. A Double Bind: Malta and the Rescue of Unwanted Migrants at Sea, A Legal Anthropological Perspective on the Humanitarian Law of the Sea. In: International Journal of Refugee Law, 2011, s. 551‐554.

41