SLP 10 (2016)

Ohledně pátrání a záchrany nařízení stanoví, že v situaci, kdy bude zapotřebí po- skytnout pomoc nalezeným osobám v tísni, musí v souladu s mezinárodním právem každý stát od kapitána plavidla plujícího pod jeho vlajkou vyžadovat, aby, pokud tak může učinit bez vážného ohrožení plavidla, jeho posádky nebo cestujících, neodklad- ně poskytl pomoc každé osobě nalezené na moři, která je v nebezpečí života, a co nejrychleji podnikl kroky k záchraně osob v tísni (přičemž taková pomoc by měla být poskytována bez ohledu na státní příslušnost či status osob, jimž má být poskytnuta, nebo na okolnosti, za jakých jsou nalezeny). Zároveň se nařízení vyjadřuje i k otázce sankcí a uvádí, že kapitán ani posádka by neměli být vystaveni trestním sankcím pouze proto, že zachránili osoby v tísni na moři a dopravili je na bezpečné místo. Povinnost poskytnout pomoc nalezeným osobám v tísni není zvláštní sui generis povinností sta- novenou tímto nařízením, ale členské státy by ji měly splnit v souladu s použitelný- mi ustanoveními mezinárodních nástrojů upravujících pátrací a záchranné situace a v souladu s požadavky na dodržování základních práv. Nařízením není dotčena odpovědnost orgánů pověřených pátracími a záchrannými akcemi, včetně odpověd- nosti za zajištění koordinace a spolupráce tak, aby zachráněné osoby mohly být do- praveny na bezpečné místo. Ustanovení článku 9 a článku 10 tohoto nařízení pak stanoví podrobná pravidla pro pátrací a záchranné situace a pro vyloďování. Jsou rozlišována tři stádia, ve kte- rých se může plavidlo nebo osoby na palubě nacházet, a to stádium nejistoty, stádium pohotovosti a stádium tísně. O nejzávažnější stádium tísně se jedná zejména pokud: (i) byly obdrženy konkrétní informace, že osoba či plavidlo jsou v ohrožení a potřebují okamžitou pomoc; (ii) po stadiu pohotovosti další neúspěšné pokusy navázat kontakt s osobou či plavidlem a rozsáhlejší neúspěšné šetření naznačuje, že došlo ke stavu tísně; nebo (iii) byly obdrženy informace, ze kterých vyplývá, že provozuschopnost plavidla je narušena do té míry, že pravděpodobně nastane stav tísně. Pokud dojde ke stavu nejistoty, pohotovosti či tísně, zúčastněné jednotky jsou povinny předat záchrannému koordinačnímu centru odpovědnému za oblast pátrání a záchrany, v níž k situaci do- šlo, veškeré dostupné informace a jsou tomuto záchrannému koordinačnímu centru k dispozici. Poměrně problematickým se však jeví být ustanovení, které stanoví, že v případě, kdy záchranné koordinační centrum třetí země odpovědné za oblast pátrání a záchrany nereaguje na informace předané zúčastněnou jednotkou, kontaktuje tato zúčastněná jednotka záchranné koordinační centrum v hostitelském členském státě 44 (ledaže se tato zúčastněná jednotka domnívá, že koordinace pátrací a záchranné situa- for the surveillance of the external sea borders in the context of operational cooperation coordinated by the European Agency for the Management of Operational Cooperation at the External Borders of the Members States of the European Union, doc. 14612/13 ze dne 10. října 2013. [online]. Citováno 19. 4. 2015. Dostupné z: http://www.statewatch.org/news/2013/oct/eu-sea-surveillance-14612-13.pdf a dále CARRERA S., DEN HERTOG, L. Whose Mare ? Rule of law challenges in the filed of European border surveillance in the Mediterranean. In: CEPS Paper in Liberty and Security, 2015, 79. 44 Hostitelským členským státem je členský stát, v němž se provádí operace na moři nebo z něhož se zaha- juje – viz čl. 2 odst. 3 nařízení č. 656/2014.

46