SLP 12 (2017)

͸. Státní občanství, právo na vstup a cestovní sankce Jsou-li individuálně cílená omezující opatření namířena proti fyzickým osobám, může jít ve vztahu k vysílateli/vysílatelům o cizince, státní bezdomovce nebo vlastní státní občany. Svrchovaný stát má plné právo rozhodnout o tom, zda na své státní úze- mí vpustí cizince, resp. osoby bez státního občanství. Ve vztahu ke státním občanům je ale nutné před uložením omezení vstupu uvážit jejich právo na vstup ( right of entry ), které je státním občanům mezinárodněprávně i ústavním právem přiznáváno. Právo na vstup zmiňuje Všeobecná deklarace lidských práv v čl. 13 odst. 2: „ Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země. “ 559 a jako zákaz omezovat vstup vlastních občanů 560 jej potvrzuje Mezinárodní pakt o občanských a politických právech v čl. 12 odst. 4.: „ Nikdo nesmí být svévolně zbaven práva vstoupit do své vlastní země .“ 561 Na ústavní úrovni je v českém prostředí právo na vstup garantováno v čl. 14 odst. 4 Listiny základních práv a svobod: „ Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.“ Právo na vstup je formulováno jako bezvýjimečné. Obecný komentář Výboru pro lidská práva číslo 27 k čl. 12 odst. 4 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech uvádí: „ In no case may a person be arbitrarily deprived of the right to enter his or her own country. [...] The Committee considers that there are few, if any, circumstances in which deprivation of the right to enter one’s own country could be reasonable. A State party must not, by stripping a person of nationality or by expelling an individual to a third country, arbitrarily prevent this person from returning to his or her own country.“ (bod 21). ͹. Právo na vstup v sankční praxi OSN Je právo na vstup v současné sankční praxi skutečně vnímáno jako bezvýjimečné? Rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1390 ze dne 28. ledna 2002 byly potvrzeny in- dividuálně cílené finanční sankce proti osobám spojeným s Tálibánem a Al-Káidou – uložené rezolucí RB OSB č. 1267 z 15. října 1999 (S/RES/1267 (1999) – a nově byl vůči nim vyhlášen i zákaz vstupu. Vybrat z desítek sankčních režimů OSN právě tento má své důvody. Jde o režim nestátní (nesměřuje proti konkrétnímu státu, ani nelze říci, že by sankcionované osoby byly jednoznačně spojeny s jediným státem), jde o režim globální (sankcionované osoby mohou pocházet z kterékoliv země na světě) a seznam 559 Universal Declaration of Human Rights (adopted 10 December 1948 UNGA Res 217 A(III). 560 Obecný komentář Výboru pro lidská práva číslo 27 (CCPR/C/21/Rev.1/Add.9) z 1. listopadu 1999 k právu na vstup uvádí, že toto právo nenáleží jen státním občanům, ale s ohledem na použití výrazu „nikdo“ a „do vlastní země“ – místo možného „občané“ a „země, jejíž je občanem“ – náleží i těm oso- bám, které byly občanství zbaveny v rozporu s mezinárodním právem nebo např. poté, co se jejich stát stal součástí jiného státu a občanství nové země jim nebylo přiznáno. CCPR General Comment No. 27: Article 12 (Freedom of Movement). 2 November 1999, CCPR/C/21/Rev.1/Add.9. 561 Vyhláška ministra zahraničních věcí 120/1976 Sb. ze dne 10. května 1976, o Mezinárodním paktu o ob- čanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

170