SLP 12 (2017)

Klíčová slova státní příslušnost, občanství, mezinárodní právo, Evropská úmluva o státním občan- ství Key words nationality, citizenship, international law, European Convention on Nationality Úvod V odborné literatuře i státní praxi mezinárodní i vnitrostátní se setkáváme často s pojmy státní příslušnosti (nationality) a státního občanství (citizenship). Často se oba pojmy chápou jako synonyma, někdy se však oba pojmy, zejména v anglosaském právu významově rozlišují. V české právnické terminologii se anglickému pojmu „nationa- lity“ (státní příslušnost) a v překladu často přiřazuje výraz „státní občanství“ a podle okolností i národnost. Dne 1. 7. 2004 vstoupila v platnost Evropská úmluva o státním občanství. 68 Úmluva, kterou Česká republika podepsala dne 6. 11. 1997 spolu s člen- skými státy Rady Evropy a dalšími signatářskými státy 6. 11. 1997, je ve smyslu čl. 10 Ústavy součástí českého právního řádu, má přednost před zákonem a je bezprostředně závazná. V komentáři k Evropské úmluvě se uvádí, že většina zemí střední a východní Evropy používá výraz „citizenship“ (státní občanství), který má stejný význam jako výraz „nationality“ používaný v Evropské úmluvě a většinou západoevropských stá- tů. 69 Tento příspěvek, se zabývá úlohou státní příslušnosti a občanství v mezinárodním právu a stručným srovnáním významových rozdílů obou pojmů v některých právních řádech. Stojí za zmínku, že na rozdíl od Evropské úmluvy o státním občanství zmiňují smluvní instrumenty EU termín, „european citizenship“ (evropské občanství). Tento příspěvek používá ve shodě s komentářem k Evropské úmluvě výrazy „státní přísluš- nost“ a „občanství“ většinou jako synonyma. Není tomu však vždy, neboť některé vnitrostátní právní řády přiřazují oběma pojmům rozdílný význam, obecně lze snad konstatovat, že pojem státní příslušnosti indikuje vztah mezinárodněprávní přísluš- nosti jednotlivce ke státu, původně feudálního poddanství jednotlivce nejprve vůči panovníkovi a později státu, zatímco pojem státního občanství se historicky rodil jako institut práva vnitrostátního. ͷ. Státní občanství a státní příslušnost v mezinárodním právu Kořeny institutu občanství jsou spatřovány již ve starověkém „polis“ v městském státu a obci svobodných občanů od počátku 1. tisíciletí př. n.l. Občané řeckého městského státu byli oprávněni hlasovat, podléhali výběru daní a vojenské službě. U Římanů se městský stát (civitas) v základních rysech shodoval s řeckými „polis“. Předmětem občan- 68 European Convention on Nationality, ETS No.166, Strasbourg, 06. 11. 1997. 69 Srov.: “Most countries of central and eastern Europe use the term „citizenship“, which has the same meaning as the term „nationality“ used in the European Convention on Nationality and by most western European States” , Explanatory Report to the European Convention on Nationality, ETS. – No 166, s. 1.

28