SLP 12 (2017)

osoba je státním příslušníkem konkrétního státu, bude řešena „v souladu se zákono- dárstvím tohoto státu“. 72 Termín „státní příslušnost“ (nationality) úzce souvisí s pojmem „nation“ nebo „sta- te“. Tím se ovšem dostáváme k vymezení samotného pojmu „nation“ a jeho překladu v české terminologii. Pojem „nation“, česky „národ“, se zpravidla vymezuje v angličti- ně jako „people“. tj. seskupení (aggregation) lidí obvykle obývající určitou část země, hovořících stejným jazykem, majících stejné zvyky, historickou kontinuitu a odlišující se od jiných podobných skupin etnickým původem a vlastnostmi. V americkém ústav- ním právu se slovo „state“ používá pro označení jednotlivých členů Unie, zatímco slo- vo „nation“ zahrnuje všechny lidi (whole body of the people) pod jurisdikcí federální vlády. 73 Pojmy „nations“ a „peoples“ se zabývá i „Encyclopaedia of Public International Law“, která konstatuje, že výraz „nations“ se v moderním mezinárodním právu po- užívá téměř obecně ve smyslu „stát“ (state). Podle této Encyclopaedie lze odlišovat pojem „peoples“ od „nations“. Zahrnuje obyvatelstvo, včetně minorit na určitém úze- mí. Podle čl. 1 Charty OSN mají právě „peoples“ (v českém překladu Charty OSN „národy“) právo na sebeurčení. Je tedy zřejmé, že existují i terminologické problémy s překladem slov „nation“ a „people“ do českého jazyka. Oba pojmy mohou v anglic- kém jazyce znamenat jak národ, tak vlastně i stát. Termín „nationality“ znamená ov- šem nejen „státní příslušnost“, nýbrž i „národnost“. V německé právnické literatuře se státní příslušnost (Staatsangehörigkeit) charakteri- zuje jako „právní členství osoby ve státě“ (rechtliche Mitgliedschaft einer Person in einem Staat). Zároveň se hovoří o státoobčanských právech a povinnostech (staatsbürgerliche Rechte und Pflichten), jakož i o právním vztahu státních občanů (des Staatsbürgers) ke státu. 74 Státní příslušností (nationality) jednotlivce se podle „Oppenheim’s International Law“ rozumí jeho způsobilost být subjektem určitého státu. Podle autorů publikace pů- vod spočívá historicky v závazku věrnosti (alligiance) při poddanství subjektu svému králi. Autoři charakterizují příslušnost jako „základní pojítko mezi jednotlivcem a me- zinárodním právem“. 75 Uvádějí také, že vnitrostátní právo může rozlišovat mezi různý- mi druhy příslušníků (nationals). Ty příslušníky, kteří požívají plných politických práv nazývají pak občany (citizens). Naproti tomu ti příslušníci, kteří těchto práv nepožívají nejsou považováni za občany. 76 Označení „občan“ (citizen) je zakotven např. v čl. 25 Paktu o občanských a politických právech, který zakotvuje právo každého občana po- dílet se na veřejných záležitostech, volit a být volen a vstoupit za rovných podmínek 72 Hague Convention on Certain Questions Relating to the Conflict of Nationality Laws, Vol. 179, L.N.T.S., s. 89. 73 Black’s Law Dictionary 1990, 5 th edition, St. Paul, West Publishing, viz heslo „Nation“ a „Nationality“, s. 1024-25. 74 CREIFELDS, C. Rechtsworterbüch . München: C.H. Beck, 1990, ss. 1045-1046. 75 Srov.: „Nationality of an individual is his quality of being a subject of a certain state“ a „Nationality is the principal link between individual and international law“. Sir JENNINGS, R., Sir WATTS, A. Oppenheim’s International Law. Vol. I, Longman: Essex, 1992, s. 851 a s. 857. 76 Ibid., s. 856.

30