SLP 12 (2017)

britskými občany nebo příslušníky jiného druhu než jsou „British citizens“. 94 Existuje šest různých druhů „British nationality“ a „citizenship“ Patří k nim: 1. britské ob- čanství; 2. občané britských zámořských teritorií; 3. britští zámořští občané; 4. britští poddaní; 5. britští občané (zámoří); 6. britské chráněné osoby. 95 V Německu se v právní literatuře státní příslušnost „Staatsangehörigkeit“ charakteri- zuje jako „právní příslušnost osoby ke státu“ (rechtliche Mitgliedschaft einer Person in ei- nem Staat). Zároveň se hovoří o státoobčanských právech a povinnostech, jakož i o práv- ním vztahu státního občana (des Staatsbürgers) ke státu. 96 Základní zákon (Ústava) SRN v čl. 33 (1) zmiňuje „staatsbürgeliche Rechte und Pflichten“, 97 což v překladu znamená stá- toobčanská práva a povinnosti. Jak výraz „Staatbürgerschaft“ tak i „Staatsangehörigkeit“ vyjadřují svazek mezi státem a jednotlivcem. Výraz „Staatsangehörigkeit“ má zřejmě po- někud silnější politické konotace. Vedle výrazu „Staatsangehörigkeit“ se lze v určitých případech setkat i s výrazem „Staatszugehörigkeit“. Německý zákon upravující otázky státního občanství se nazývá „Staatsangehörigkeitgesetz“. 98 Ve Francii státní příslušnost (nationalité) a státní občanství (citoyenneté) předsta- vují dva významově rozdílné pojmy. Občanství indikuje práva a povinnosti členů ná- rodního státu. Oba zmíněné pojmy mají historicky rozdílnou dobu vzniku. Pojem občanství je úzce spojován s dobou osvícenství (osmnácté století) s francouzskou re- volucí (1789–1794) a zejména Deklarací práv člověka a občana (1789). Pojem státní příslušnost se ve francouzském právu objevil v devatenáctém století jako důsledek roz- dílu mezi cizinci a „nationaux“. Francouzská ústava z r. 1993 (nevstoupila v platnost) nečinila rozdíl mezi cizinci a francouzskými příslušníky při vymezování občanství. 99 94 BRITISH ACADEMY – EUDO ON CITIZENSHIP. Citizenship or Nationality? [online]. c 2014. Dostupné z: , s. 14, [cit. 2017- 02-26]. 95 BRITISH GOVERNMENT. British citizenship. [online]. c2015. Dostupné z: [cit. 2017-02-26]. 96 CREIFIELDS, C. op. cit. 7, ss. 1045-1046. 97 HESSELBERGER, D. Das Grundgesetz. Kommentar für politische Bildung . Bonn 1990, s. 198. 98 EHMAN, E., STARK, H. Deutches Staatsangehörigkeitsrecht: Vorschriftensammlung mit erläuternder Einführung, jehle 2010 . Staatsangehörigkeitsgesetz (STAG) z 22.7.1913 v aktuálním znění v čl. 1 sta- noví: „Deutscher im Sinne dieses Gesetzes ist, wer die deutsche Staatsangehörigkeit besitzt.“ § 3 stanoví 5 důvodů nabytí státní příslušnosti, § 17 pak uvádí 7 příčin pro ztrátu státní příslušnosti. Zákon ho- voří v § 11, 12, 12a, 16, 35, 36 o nabytí občanství (Einbürgerung); BGBL I s.2218 Bundesgesetzblatt Teil III, Gliederungsnummer 102-1. 99 Francouzská ústava z roku 1958 [online]. c2008 Dostupné z: [cit. 2017-04-03]. Viz dále např. heslo „Nationalité“ a „citoyen“ in Petit dictionnaire droit, Paris 1951, ss. 864-871, ss. 497-498. Nový francouzský zákon o státní příslušnosti (la nationalité francaise) byl přijat 30. září 2016.

36

Made with FlippingBook Annual report