SLP 12 (2017)

jeho výkon podle vnitrostátních předpisů o rozhodčím řízení, jež platí na území, kde je rozhodčí nález uplatňován. 206 Jestliže by rozhodčí nález byl vydán po řádně provede- ném rozhodčím řízení (rozhodčí smlouvy by byla platná, rozhodovali stranami zvolení rozhodci, strany se mohly v řízení vyjadřovat apod.), měl by být v České republice uznán a vykonán. Newyorská úmluva však v čl. V stanoví důvody, pro které je možno uplatnit institut odepření uznání a výkonu cizího rozhodčího nálezu. Podíváme-li se na jednotlivé důvody stanovené pro možnost odepření uznání a vý- konu, pak z nich by mohl připadat v úvahu pouze jeden, a to rozpor cizího rozhodčího nálezu s českým veřejným pořádkem. 207 Pojem veřejného pořádku by v této souvislosti měl být vykládán poměrně restriktivně, přičemž pouhé odlišnosti v procesních před- pisech zahraničního rozhodčího řízení a uznávajícího státu rozpor s veřejným pořád- kem nezakládají; jestliže rozhodci ve státu původu postupovali v souladu s procesními předpisy, bude rozpor s veřejným pořádkem přicházet v úvahu naprosto výjimečně. 208 Český soud by rozhodčí nález odepřel uznat a vykonat jen tehdy, jestliže by přizná- ní jeho účinků odporovalo základním zásadám českého ústavního práva, společen- ského zřízení a veřejného pořádku, na kterých je třeba zcela bezpodmínečně trvat. 209 Skutečnost, že rozhodčí nález vydaný v zahraničí ve sporu mezi českými subjekty roz- hodčím senátem, jehož členem byl cizinec, nebo jediným rozhodcem – cizincem, ne- může být považována za porušení českého veřejného pořádku a takový rozhodčí nález by měl být českým obecným soudem uznán, a nebude-li dobrovolně splněn, pak nic nebrání jeho výkonu na území České republiky. Rozhodčí nález, který vydal v zahraničí v „ čistě vnitrostátním “ sporu jako rozhodce cizinec, není možné zrušit českým obecným soudem podle ustanovení ZRŘ, protože jde o cizí rozhodčí nález, a ten lze buď uznat a vykonat nebo odepřít jeho uznání a vý- kon podle ustanovení Newyorské úmluvy. Judikatura českých soudů vychází z práv- ního názoru, že rozhodčí nález vydaný v zahraničí ve sporu mezi českými subjekty rozhodci, kteří byli státními občany České republiky, není tuzemským rozhodčím ná- lezem a není tak dána pravomoc českých soudů pro řízení o jeho zrušení podle ZRŘ. 210 Dohodu českých subjektů o tom, že rozhodčí řízení o jejich „ čistě vnitrostátním “ sporu se bude konat v zahraničí, nelze považovat ani za obcházení zákona ve smyslu § 5 ZMPS. Ustanovení ZRŘ a ostatně i ZMPS v tomto směru strany nikterak neome- zují sporné strany v dohodě o místu konání rozhodčího řízení. I Řád Rozhodčího soudu

206 Srov. čl. III Newyorské úmluvy. 207 Srov. čl. V odst. 2 písm. b) Newyorské úmluvy. 208 Srov. Nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 189/10.

209 Výjimku představuje Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3989/2007, kterým Nejvyšší soud ČR potvrdil názor odvolacího soudu, jenž odepřel uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu, níže „ roz- hodčí nález nerespektuje kogentní normy českého právního řádu, má tendenci nepřípustným způsobem za- sahovat do pravomoci a kompetence a nezávislosti konkursního soudu a snaží se mu vnutit kroky, které jsou v rozporu s českým právním řádem, principem spravedlnosti a rovnosti stran v soudním řízením .“ 210 Srov. např. Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1034/2012.

74