SLP 13 (2020)

nahradí přezkumem parlamentním (např. parlamentem zřízenou komisí). 5 Toto usta- novení a navazující zákon obstály i v přezkumu před Spolkovým ústavním soudem 6 a čl. 10 odst. 2 je součástí německého Základního zákona dodnes. Podobně kvůli sporům o rozsah základního práva na nedotknutelnost obydlí byl do čl. 13 Základního zákona doplněn v roce 1998 odstavec 4, který výslovně stanovil, že za účelem odvráce- ní vážného nebezpečí pro veřejnou bezpečnost lze se souhlasem soudu provádět sledo- vání obydlí, přičemž v případě bezprostředního nebezpečí postačuje, když je takovéto opatření nařízené zákonem stanoveným orgánem a soudem následně schváleno. I toto ustanovení obstálo před Spolkovým ústavním soudem. 7 Připustíme-li možnost parlamentu ústavní většinou nejenom zakotvit, ale též upřes- ňovat či dokonce zužovat dosavadní rozsah jednotlivých základních práv, soudní ochra- na je teprve následujícím krokem v procesu aplikace ústavně upravených základních práv. Nemůže být tedy nezávislá na předchozím parlamentním vymezení, jaká základ- ní práva jsou součástí právního řádu na ústavní úrovni. Tím, kdo určitá práva chrání jako základní, jsou primárně parlament a někdy přímo lid v roli ústavodárců, nikoli soudy. 8 Specifická soudní ochrana základních práv je spojena až s jejich ústavní úpra- vou stanovenou ústavní kvalitou. To platí v důsledku nikoli pouze pro koncentrovaný přezkum ústavnosti, kde soudy překládají ústavnímu soudu k přezkumu zákony, jež mají aplikovat, ale o nichž se domnívají, že mohou být v rozporu s ústavou a jí chráně- nými základními právy, ale také pro difuzní přezkum ústavnosti: podstatou rozhodnutí Marbury v. Madison nebyla ochrana subjektivního práva Williama Marburyho na vy- dání pověřovacího soudcovského dekretu, ale to, že zákon, na jehož základě Marbury žádal o projednání svého případu Nejvyšším soudem, je protiústavní, a Marbury se 5 Podrobněji viz např. MOLEK, Pavel: Materiální ohnisko ústavy: věčný limit evropské integrace? Brno: Masarykova univerzita, 2014, str. 68-70. 6 Ibid. nebo též GRIMM, Dieter: The Basic Law at 60 - identity and change. German Law Journal, č. 1, 2010, str. 35. 7 GRIMM, Dieter: The Basic Law at 60…, str. 35 nebo podrobně CATE, Fred H., DEMPSEY, James X.: Bulk collection: systematic government access to private-sector data . New York: Oxford University Press 2017, str. 74-76. 8 Přestože Ústavní soud postupuje podle svého nálezu sp. zn. Pl. ÚS 36/01, je sporné, zda někdy obstálo ratio tohoto nálezu, že by byla vypuštěním zvláštní podkategorie mezinárodních smluv o ochraně lid- ských práv a základních svobod z textu Ústavy snížena procedurální úroveň ochrany základních práv. Mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách nebyly ani před Euronovelou ústavy součástí ústavního pořádku, byly však ratifikovány se souhlasem tří pětin poslanců a senátorů, proto mělo jejich zařazení v derogačních pravomocích Ústavního soudu v čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) Ústavy před Euronovelou jakožto referenčního rámce vedle ústavního pořádku výrazný kompetenční rozměr, který po Euronovele pominul, a zůstal pouze nezměněný čl. 49 Ústavy. K dalším argumentům viz FILIP, Jan: Nález č. 403/2002 Sb. jako rukavice hozená zákonodárci Ústavním soudem. Právní zpravodaj , č. 11, 2002, str. 11-24, KÜHN, Zdeněk, KYSELA, Jan: Je Ústavou vždy to, co Ústavní soud řekne, že Ústava je? Časopis pro právní vědu a praxi, č. 3, 2002, str. 205-214, SLÁDEČEK, Vladimír a kol.: Ústava České republiky. Komentář . 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2016, str. 121-130, RYCHETSKÝ, Pavel a kol.: Ústava České republiky. Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář . Praha: Wolters Kluwer, 2015, komentář k čl. 4, bod 10.

9