SLP 13 (2020)

jakožto kritéria ústavnosti omezení základních práv je hlubší a projevuje se v obecném lidském úsilí o hledání míry věcí. Přiměřenost je tak inherentní hodnota v právu. 6 Cílem tohoto příspěvku bude navázat na diskuse o funkcích principu proporcionali- ty v současných právních řádech, avšak zároveň se pokusím posunout oblast zkoumání od aplikace práva k normotvorbě. Příspěvek navazuje na zatím spíše ojedinělé diskuse o tom, zda má být zákonodárce vázán při normotvorné činnosti principem proporcio- nality. Pokusím se v něm představit argument, že tomuto tak má být. Proporcionalita musí být podle mého názoru explicitně zkoumána při jakémkoliv normotvorném pro- cesu, při němž dochází k zásahu do základního práva. K nastínění výše uvedeného argumentu vycházím v příspěvku z některých zavede- ných teorií a doktrín: především se jedná o dvoustupňový model omezování základních práv. 7 Dvoustupňový model je charakterizován tím, že rozlišuje věcný rozsah základní- ho práva (v terminologii Elišky Wagnerové jeho skutkovou podstatu), a na straně druhé vlastní rozsah ochrany základního práva, který může být menší. 8 Zásah do základního práva, kterým dochází k omezení jeho rozsahu ochrany, může být buď ústavní, pokud respektuje ústavní kritéria omezení (legalitu, legitimitu a proporcionalitu), anebo se jedná o neústavní zásah do základního práva, který nemůže být právem chráněný. 9 V návaznosti na tento dvoustupňový model omezení základních práv ve stručnosti představím strukturu testu proporcionality, a v návaznosti na hlavní argument článku se pokusím nastínit, jak může být podle mého názoru tato struktura aplikována záko- nodárcem. Dále se v úvodu zmíním o druhém klíčovému pojmu tohoto příspěvku, kterým je zákonodárství. Z mnoha jeho aspektů bych rád zdůraznil ideální stránku zákonodár- ství, projevující se v povinnosti zákonodárce reflektovat postoje občanů k obecnému dobru ( bonum commune , Gemeinwohl , common good ). 10 Podle Josefa Isensee je katego- rie obecného dobra spojována s vysvětlováním smyslu státního společenství ( staatli- 6 ONDŘEJEK, Pavel: Princip proporcionality a jeho role při interpretaci základních práv a svobod . Praha: Leges, 2012, str. 22 a násl. 7 Tento model je podrobně přestavený například v pracích ALEXY, Robert: A Theory of Constitutional Rights . Oxford: Oxford University Press, 2002, BARAK, Aharon: Proportionality. Constitutional Rights and Their Limitations. Cambridge: Cambridge University Press, 2012, v české literatuře pak například v práci MADEJ, Martin: Meze základních práv v České republice . Praha: Leges, 2018. 8 BARAK, Aharon: Proportionality …, str. 19. 9 Dvoustupňový model ochrany základních práv je v řadě ústav, včetně té české, podporován formulací limitačních klauzulí. Základní práva jsou pravidelně nejprve vymezena, následně jsou pak jako výjim- ky z uplatňování těchto práv stanoveny podmínky jejich ústavního omezení (ať již jednou generální klauzulí nebo speciálními limitačními klauzulemi v jednotlivých ustanoveních upravujících základní práva, případně určitou kombinací obou výše uvedených modelů). Ke struktuře limitačních klauzulí viz SADURSKI, Wojciech: Rights before Courts. A Study of Constitutional Courts in Postcommunist States of Central and Eastern Europe. Dordrecht: Springer, 2005, str. 263 a násl. 10 EKINS, Richard: Legislating Proportionately. In: HUSCROFT, Grant, MILLER, Bradley W., WEBBER, Grégoire (eds.): Proportionality and the Rule of Law . Rights. Justification. Reasoning. Cambridge: Cambridge University Press, 2014, str. 347. Odkázat lze v tomto smyslu na klasické usta-

33