SLP 13 (2020)

che Gemeinschaft ) a s účelem politického života. Tato filozofická témata se objevují již v Platónových spisech, podobně jako třeba otázka spravedlnosti jsou však obtížně ucho- pitelná. 11 Obecné dobro jako nejobecnější kategorie se dále projevuje v konkrétnějších veřejných zájmech, hodnotách a účelech práva, které zákonodárce zvažuje při řešení určitého společenského problému cestou právní regulace. Výsledkem je racionalizova- ný proces deliberace, 12 kde jednotlivé návrhy a protinávrhy jsou zvažovány, hodnoceny a, co považuji za klíčové, přezkoumávány . Druhá část příspěvku se bude věnovat historické diskusi o vázanosti zákonodárce principem proporcionality v poválečné Spolkové republice Německo. Tamější argu- menty, které zazněly v dobových odborných diskuzích, jsou dle mého názoru přenosi- telné i mimo Spolkovou republiku Německo. V následující části se zaměřím na otázku ochrany základních práv, která není omezena pouze na soudní ochranu, nýbrž se jedná o funkci celé veřejné moci. Pro tento argument nalezneme silnou oporu i v ústavním pořádku České republiky. Následující dvě části vymezí teoretický rámec aplikace principu proporcionality při legislativní činnosti: ve čtvrté části se zaměřím na problematiku zóny proporcionality, tedy prostoru, v němž zákonodárce může legitimně přijmout libovolnou úpravu, aniž by byla shledána jako protiústavní. S tím souvisí téma vztahu této diskrece zákono- dárce a intenzity přezkumu ústavnosti Ústavním soudem. Konečně, v šesté části je pozornost věnována proporcionalitě legislativy v českém ústavním pořádku. ͸ . Historické diskuse o vázanosti zákonodárce principem proporcionality v povále č né Spolkové republice N ě mecko Princip proporcionality se utvářel v poválečném německém ústavním právu, 13 kte- ré se vyznačovalo složitým vztahem mezi jednotlivcem a státem. Z povahy věci byla úprava základních práv silně orientována na jednotlivce, ovšem rysem německé ústav- nosti byly i určité tradice podpory kolektivních zájmů. Německá ústavní kultura tak byla v jistém protikladu k americké kultuře individualismu. 14 Jedním z východisek novení čl. 6 francouzské Deklarace práv a svobod člověka a občana, podle něhož jsou zákony výrazem rousseauovské obecné vůle. 11 ISENSEE, Josef: Gemeinwohl im Verfassungsstaat. In: ISENSEE, Josef, KIRCHHOF, Paul (eds.): Handbuch des Staatsrechts der Bundesrepublik Deutschland. Sv. IV Aufgaben des Staates . 3. vyd., Heidelberg: C. F. Müller, 2006, str. 4. 12 KYSELA, Jan: Zákonodárný proces v České republice jako forma racionálního právního diskursu? Právník , roč. 144, č. 6, 2005, str. 592-593. 13 Podrobněji viz autorův článek: ONDŘEJEK, Pavel: Zrod a utváření principu proporcionality v pováleč- ném německém ústavním právu. Acta Universitatis Carolinae – Iuridica , č. 3, 2015, roč. 61, str. 151-166. 14 Ve vztahu k principu proporcionality na tuto skutečnost poukazují v několika svých textech izraelští autoři Iddo Porat a Moshe Cohen-Elyia (COHEN-ELIYA, Moshe, PORAT, Iddo: American balancing and German proportionality: The historical origins. International Journal of Constitutional Law , roč. 8, č. 2, 2010, str. 263-286, COHEN-ELIYA, Moshe, PORAT, Iddo: Proportionality and Constitutional Culture . Cambridge: Cambridge University Press, 2013, str. 44 a násl.). V české literatuře se ideovým zdrojům německého konstitucionalismu v posledních letech intenzivněji věnuje v několika svých tex-

34