SLP 13 (2020)

poválečného německého konstitucionalismu byla integrační teorie ústavy německého ústavního teoretika Rudolfa Smenda. Její podstatou je názor, že hlavním cílem ústavy je integrovat jedince do jednotného společenství, což lze dosáhnout nikoliv primárně důrazem pouze na individuální práva, nýbrž i důrazy na sociální integraci jednotlivců ve státě, 15 což se projevuje mimo jiné v důrazu na celospolečenské cíle a veřejné zájmy, nikoliv pouze individuální práva. Podle této teorie individuální práva i kolektivní ve- řejné zájmy mají společné kulturní základy a nestojí tak obrazně řečeno v protikladu. 16 Jedna z nejstarších samostatných publikací na téma vázanosti zákonodárce princi- pem proporcionality pochází již z roku 1959. Práce, původně disertační, vznikala jako reakce na jedny z prvních prací o principu proporcionality v ústavním právu, a její autor Ottmar Pohl v ní zastával názor, že princip proporcionality nemá být aplikován na činnost zákonodárce. 17 Ottmar Pohl v prvé řadě přibližuje argumenty německých ústavních teoretiků ve prospěch aplikace principu proporcionality při zákonodárné činnosti. 18 Herbert Krüger argumentuje článkem čl. 2 odst. 1 Základního zákona Spolkové republiky Německo, podle něhož má každý právo na svobodný rozvoj osobnosti, pokud neome- zuje práva druhých, ústavní pořádek nebo morální zákon ( Sittengesetz ). Zákonodárce podle tohoto autora musí volit jen takové prostředky regulace, které jsou nezbytné při omezování svobody jednotlivců. 19 Další, kdo se k problematice vyjádřil, byl Rupprecht von Krauss , podle něhož je proporcionalita nepsané, samostatné ústavní pravidlo, které zavazuje podle článku 1 odst. 3 GG zákonodárce. 20 Proti výše uvedeným názorům německé doktríny zaujímá Ottmar Pohl kritické sta- novisko. Tvrdí, že základní práva jsou založena na odlišné koncepci svobody, než by tomu bylo v případě, kdyby byl zákonodárce vázán zásadou proporcionality. 21 Dospívá k tomu mimo jiné historickým výkladem ustanovení Základního zákona, která podle jeho názoru nesvědčí představě o generálním omezení zákonodárce principem propor- tech dr. Jiří Baroš (BAROŠ, Jiří: Morální tradice a lidská důstojnost: ke sporu o základ lidských práv. In: AGHA, Petr (ed.): Lidská práva v mezikulturních perspektivách . Praha: Academia, 2018, str. 37 a násl.). 15 SMEND, Rudolf: Integrationslehre. In: SMEND, Rudolf: Staatrechtliche Abhandlungen und andere Aufsätze . 4. vyd., Berlín: Duncker und Humblot, 2010, str. 475. K Smendově integrační teorii ústavy viz podrobněji OBERMEYER, Sandra: Integrationsfunktion der Verfassung und Verfassungsnormativität. Die Verfassungstheorie Rudolf Smends im Lichte einer trnasdisziplinären Rechtstheorie . Berlín: Duncker und Humblot, 2008, str. 41 a násl. 16 BOMHOFF, Jacco: Balancing Constitutional Rights …, str. 97. 17 K významu práce a dobovým diskusím o tomto tématu obecně viz PETERSEN, Niels: Proportionality and Judicial Activism. Fundamental Rights Adjudication in Canada, Germany and South Africa . Cambridge: Cambridge University Press, 2017, str. 98. 18 POHL, Ottmar: Ist der Gesetzgeber bei Eingriffen in die Grundrechte an der Grundsatz der Verhältnis- mäßigkeit gebunden? Köln: Rechtswissenschaftliche Fakultät der Universität Köln, 1959, str. 97-100. 19 Ibid., str. 97. 20 Ibid., str. 98-99. Čl. 1 odst. 3 GG stanoví, že základní práva jsou závazná pro všechny orgány státní moci – k tomuto výkladu viz část 3 níže. 21 Ibid., str. 118.

35