SLP 13 (2020)

͹ . Ochrana základních práv jakožto funkce celé ve ř ejné moci Ústava České republiky v článku 4 stanoví, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Zároveň však též platí, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu (čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). 30 Pojem používání není v samotném ústavním pořádku vy- mezen, jeho význam implikuje spíše aplikaci práva než normotvorbu. 31 Současně platí, že podle článku 4 odst. 1 Listiny mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Z tohoto usta- novení již jednoznačně dovodíme vázanost normotvůrce základními právy při normo- tvorbě ukládající povinnosti, což je drtivá většina regulace. Platí však zároveň, že by byl zákonodárce vázán principem proporcionality? Ohledně tohoto závěru je potřeba argumentovat dále. Především lze připomenout, že ani česká a pravidelně ani zahraniční úpravy neho- voří explicitně o principu proporcionality. V české praxi je existence tohoto principu dovozována výkladem z výše uvedeného ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny. 32 V několika státech sice ústavy explicitně požadavek proporcionality zmiňují, 33 tato úprava se však pravidelně vztahuje pouze na interpretaci omezení základních práv a jejich aplikaci, nikoliv přímo na normotvornou činnost. Z toho možná plynou názory části teorie, podle nichž není proporcionalita kritériem při normotvorbě, nýbrž výlučně soudní test. Podle tohoto názoru, přiblíženého výše v části 2., zákonodárce proporcionalitou vázán není. Domnívám se a v tomto textu se pokusím argumentovat, že tento nesoulad mezi aplikací a normotvorbou je potřeba překonat. Prvním důvodem je skutečnost, že roz- lišování tvorby a interpretace práva není tak striktní; při aplikaci práva v řadě případů dochází i k dotváření práva. společenství nemá na jejich řešení přímý vliv): MOUNK, Yascha: Lid versus demokracie. Proč je naše svoboda v ohrožení a jak ji zachránit. Praha: Prostor, 2019, str. 22-23. 30 Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. 12. 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, publikované pod č. 2/1993 Sb., v platném znění (v dalším textu též „Listina“). 31 K interpretaci právních pojmů srov. MELZER, Filip: Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argu- mentace . Praha: C. H. Beck, 2010, str. 94 (role relevantního jazykového úzu). K zásadě výkladu podle zásad obecného jazyka viz WINTR, Jan: Metody a zásady interpretace práva . 2. vyd., Praha: Auditorium, 2019, str. 58. 32 WINTR, Jan: Principy českého ústavního práva . 4. vyd., Plzeň: Aleš Čeněk, 2018, str. 135. 33 Několik příkladů evropských států uvádí Barak (BARAK, Aharon: Proportionality …, str. 186-188), pro české právo je asi nejpodstatnější Listina základních práv Evropské unie, která v článku 52 odst. 1 sta- noví: „Každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod. Při dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.“

37