SLP 13 (2020)

Důležitější argument ve prospěch vázanosti zákonodárce principem proporcionali- ty nalezneme podle mého názoru ve významných zahraničních katalozích základních práv. Pregnantněji tuto problematiku vyjadřuje například Základní zákon Spolkové republiky Německo (GG). Základním východiskem je úprava obsažená v čl. 1 odst. 3 GG, který zní: „Následující základní práva zavazují zákonodárce, výkonnou moc a soudy.“ Výklad tohoto ustanovení je takový, že ochrana základních práv je funkcí celé veřejné moci, nikoliv jen soudů. 34 Tato úprava není z hlediska principů ochrany základních práv přelomová. Historicky jeden z nejstarších katalogů základních práv – francouzská Deklarace práv a svobod člověka a občana z roku 1789 v článku 4 stanovila: „Svoboda znamená možnost činit vše, co neškodí druhému. Tudíž výkon přirozených práv každého člověka nemá mezí, leč těch, které zajišťují ostatním členům užívati týchž práv. Tyto meze nemohou býti stanoveny jinak než zákonem.“ 35 Z této úpravy můžeme dovodit následující: pokud omezení práv musí být přimě- řené, založené na vyvažování kolidujících zájmů a práv, a zároveň omezení základních práv může stanovit pouze zákonodárce zákonem, poté z výše uvedeného plyne, že zákonodárce při stanovování mezí základních práv musí zajistit, aby toto omezení bylo přiměřené, a tedy aby bylo dosaženo vyvažování kolidujících práv a zájmů. Tato inter- pretace článku 4 Deklarace práv a svobod člověka a občana naznačuje, že přiměřenost jakožto inherentní hodnota v právu působí i jako limit právní regulace, pokud jsou jí dotčena základní práva. ͺ . Zákonodárce a zóna proporcionality Princip proporcionality funguje jako jedno z kritérií ústavnosti omezení základních práv. Německá odborná literatura hovoří v této souvislosti o omezení omezení základ- ních práv ( Schranken-Schranken ). 36 Co je v demokratických právních státech klíčové, je právě nalezení adekvátní míry omezování práv při současném zachování určité diskrece pro zákonodárce. 37 Martin Kriele ve svém zkoumání tohoto „manévrovacího prostoru“ zákonodárce staví ostrou dichotomii soudcovského státu a parlamentní demokracie. 38 Je však otázkou, zda za současného nastavení dělby moci je ono dělení natolik ostré. Zřejmě nenalezneme „soudcovský“ stát ve smyslu, že všechny otázky individuálních práv i kolektivních zájmů jsou rozhodovány soudy, anebo „zastupitelský“ stát, kde o všech výše uvedených otázkách rozhodují demokraticky ustavené orgány. Z určitého 34 STARCK, Christian: Artikel 1. In: VONMANGOLDT, Hermann, KLEIN, Friedrich, STARCK, Christian (eds.): Grundgesetz. Kommentar. Band 1. Präambel, Artikel 1–19 . 7. vyd., München: C.H. Beck, 2018, str. 121. 35 Za upozornění na tuto skutečnost děkuji Janu Wintrovi. 36 STARCK, Christian: Artikel 1…, str. 143. 37 KRIELE, Martin: Grundrechte und demokratischer Gestaltugsraum. In: ISENSEE, Josef, KIRCHHOF, Paul (eds.): Handbuch des Staatsrechts der Bundesrepublik Deutschland. Sv. IX. Allgemeine Grundrechtslehren . 3. vyd., Heidelberg: C. F. Müller, 2011, str. 184. 38 Ibid.

38