SLP 13 (2020)

ͷ . Úvod Již více než tři roky probíhají v důsledku tzv. uprchlické krize snahy o reformu Společného evropského azylového systému (dále jen „SEAS“). 1 Evropská komise (rov- něž jen „Komise“) předložila v roce 2016 sedm legislativních návrhů, 2 které měly za cíl odstranit strukturální nedostatky současného SEAS, ani jeden ale nebyl doposud při- jat. 3 Členské státy se nemohou shodnout na mnoha aspektech vhodného nastavení SEAS, jedním z nejvíce problematických je otázka odpovědnosti za příchozí žadatele o mezinárodní ochranu. 4 Odpovědnost států za žadatele o mezinárodní ochranu je řešena nejen mezi členskými státy navzájem v rámci Evropské unie (rovněž jen „EU“), ale také ve vztahu k třetím zemím. Na území EU se jedná o problematiku přerozdě- lování žadatelů v rámci dublinského systému, 5 ve vztahu k třetím zemím je to mimo jiné otázka konceptu bezpečných zemí. 6 V Evropské unii je snaha nalézt kompromis při stanovení odpovědnosti za příchozí osoby žádající o mezinárodní ochranu, neboť azylové kapacity některých členských států, zejména na hranicích EU, jsou přehlceny, zatímco jiné nikoliv. Kromě toho právní normy EU umožňují přesunout odpovědnost za příchozí žadatele mimo její hranice, tedy na třetí státy, a to za použití konceptů bez- pečných zemí. Takový postup nezakazuje ani Úmluva o právním postavení uprchlíků 1 Více v HONUSKOVÁ, Věra, KŘIŽÁKOVÁ, Markéta: Reforma Společného evropského azylového sys- tému. Jurisprudence , č. 2, 2019, str. 13-22. 2 Návrh Dublinského nařízení (2016/0133(COD)); návrh kvalifikačního nařízení (2016/0223(COD)); návrh procedurálního nařízení (2016/0224(COD)); návrh směrnice o podmínkách přijímání (2016/0222(COD)); návrh nařízení Agentury Evropské unie pro azyl (2016/0131(COD)); návrh naří- zení Eurodac (2016/0132(COD)); návrh nařízení o rámci pro znovuusídlování (2016/0225(COD)). 3 Fáze legislativního procesu, ve kterých se jednotlivé návrhy nachází, lze sledovat např. na https://eur-lex. europa.eu. 4 Mezinárodní ochranou je dle čl. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (kvalifikační směrnice) míně- na ochrana skrze udělení postavení uprchlíka (pozn. označováno také jako azyl), anebo status doplňkové ochrany. Postavení uprchlíka má svůj základ v Úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a Protokolu z roku 1967. Status doplňkové ochrany má základ v právu EU, tedy v kvalifikační směrnici. 5 Na základě současného nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. červ- na 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádos- ti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států. 6 Problematika sdílení odpovědnosti za žadatele je řešena rovněž prostřednictví jejich přesídlení např. v rámci programů zajišťovaných Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky (UNHCR). K přesidlování ale většinou dochází až poté, co je provedeno řízení, které má za cíl určit, zda je daná osoba uprchlíkem (dle definice v Úmluvě, či širší definice zahrnující rovněž tzv. válečné uprchlíky) či nikoliv. Proto je přesídlení tradičně řazeno jako jedno z trvalých řešení situace uprchlíků. K tomu srov. např. UNHCR. Resettlement Handbook , revidovaná edice. Ženeva: 2011. Dostupné z: .

46