SLP 13 (2020)

že Listina EU ve svém článku 18 stanoví „právo na azyl“. 21 Přestože není jednotný názor stran toho, zda toto ustanovení znamená individuální právo žadatele dovolávat se přímo obsahu Úmluvy, nemá tato skutečnost zásadní vliv na využívání konceptu bezpečných zemí, neboť jak bylo již řečeno, Úmluva tento postup nezakazuje. 22 Evropská unie není přímo vázána Úmluvou o lidských právech a základních svo- bodách 23 (dále jen „EÚLP“), 24 nicméně Listina ve svém článku 52 odst. 3 stanoví, že práva v Listině, která odpovídají právům zaručeným EÚLP, mají stejný smysl a rozsah, které jim přikládá EÚLP. Proto při přijímání azylové legislativy musí orgány EU brát na zřetel rovněž rozsah práv zaručených EÚLP. Neměly by při tom opomenout ani judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. 25 Co se týče Úmluvy, ta nebyla přijímána jako lidskoprávní instrument, nicméně její výklad se mění s rozšiřující se ochranou lidských práv. 26 V evropském právu jsou proto některá ustanovení Úmluvy, např. čl. 32 zakotvující možnost vyhostit uprchlíka z dů- vodu státní bezpečnosti nebo veřejného pořádku, limitována EÚLP, konkrétně jejím čl. 3 stanovícím zákaz mučení či nelidského a ponižujícího zacházení. Skutečnost, že je Úmluvou vázána i samotná EU, vyplývá z čl. 78 (1) Smlouvy o fungování EU. 27 Dle zmíněného ustanovení musí být unijní společná politika týkající se azylu, doplňkové ochrany a dočasné ochrany v souladu s Úmluvou i Protokolem z roku 1967. Rovněž Soudní dvůr EU již několikrát dovodil, že sekundární legislativa musí být v souladu s Úmluvou. 28 21 Dle čl. 18 Listiny EU „Právo na azyl je zaručeno při dodržování Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 a Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků ze dne 31. ledna 1967 a v souladu se Smlouvou o Evropské unii a Smlouvou o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouvy“).“ 22 THYM, Daniel: Expert Opinion on the Reform of the Common European Asylum System for the German Federal Ministry of the Interior: Minimum Requirements Under EU Primary Law and International Refugee Law for Rules in Secondary Legislation on the Rejection of Applications for Asylum as Inadmissible with a View to Protection and Housing Options in Third Countries (Transit and Other Countries) or in Parts of Any Such Countries , 2017, str. 13-14. Dostupné z: . 23 Úmluva o lidských právech a základních svobodách z roku 1950 (publ. pod č. 209/1992 Sb.). 24 K tomu srov. posudek SDEU 2/13 ze dne 18. 12. 2014, v němž SDEU dospěl k závěru, že návrh dohody o přistoupení Evropské unie k EÚLP není s ustanoveními unijního práva slučitelný. 25 Ačkoliv EÚLP ani judikatura ESLP nejsou formálními prameny práva EU, mají silný význam. SDEU často ve své judikatuře na Úmluvu a judikaturu ESLP odkazuje. Srov. např. SDEU, rozsudek ze dne 17. prosince 2015, Tall , C-239/14, ECLI:EU:C:2015:824, bod 53-54; SDEU, rozsudek ze dne 21. 12. 2011, N.S. a další , C-411/10 a C-493/10, ECLI:EU:C:2011:865, bod 86-88, 109-114; ale srov. rovněž SDEU, rozsudek ze dne 15. 2. 2016, PPU-N., C-601/15, ECLI:EU:C:2016:84, bod 44-47. 26 HONUSKOVÁ, Věra: op. cit., str. 44-49. 27 EU. Konsolidovaná znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie : op. cit. 28 SDEU, rozsudek ze dne 1. března 2016, Alo & Osso, C-443/14 & C-444/14, EU:C:2016:127, bod 28; SDEU, rozsudek ze dne 2. března 2010, Abdulla, C-175/08, C-176/08, C-178/08 & C-179/08, EU:C:2010:105, bod 53. předkládat i jeho změny. Pokud mezi nimi nedojde ke shodě v prvním ani druhém čtení, hledá řešení dohodovací výbor. Pokud ani poté nedojde ke shodě, je přijetí návrhu zablokováno.

49