SLP 13 (2020)

V souvislosti s přijímáním azylové legislativy je tedy EU vázána zejména Listinou EU, Úmluvou o lidských právech a základních svobodách, jakož i Úmluvou o právním postavení uprchlíků. 29 ͹ . Koncept bezpe č ných zemí v návrhu procedurálního na ř ízení Institut tzv. bezpečných zemí, ať už se jedná o první zemi azylu, bezpečnou tře- tí zemi, nebo bezpečnou zemi původu předpokládá, že je účinná ochrana pro žada- tele o mezinárodní ochranu dostupná jinde. Všechny tyto koncepty jsou upraveny již současnou procedurální směrnici. 30 Cílem institutu bezpečných zemí je zrychlení azylového řízení a přenechání odpovědnosti za žadatele o mezinárodní ochranu na ji- ném státu mimo hranice Evropské unie. Jak již bylo řečeno, Úmluva využití konceptu bezpečných zemí nezakazuje a státy k jejich aplikaci mnohdy přistupují. 31 Koncept bezpečných zemí umožňuje členským státům EU navrátit žadatele do země, (i) kde již byl za uprchlíka uznán a může nadále požívat této ochrany, nebo požívá v této zemi dostatečné ochrany (první země azylu), 32 nebo (ii) do třetí země, která je považována za bezpečnou, neboť dodržuje stanovené standardy ochrany a mezi žadatelem a touto zemí existuje určitá vazba (bezpečná třetí země), 33 nebo (iii) do země jeho původu, neboť je obecně považována za bezpečnou a žadatel o mezinárodní ochranu neprokázal opak (bezpečná země původu). 34 V tomto příspěvku se zabývám pouze institutem bez- pečné třetí země a první země azylu, neboť tématem článku je otázka přesunutí odpo- vědnosti za žadatele na státy, které nejsou státem jejich původu, tedy nejsou primárně odpovědné za ochranu těchto osob (primární odpovědnost za své občany nese stát původu). V následující části příspěvku budou analyzovány jednotlivé podmínky pro využití institutu bezpečných zemí, které Komise a v protinávrhu Evropský parlament navrhují. Je důležité upozornit, že se nezabývám všemi aspekty těchto institutů, např. právem žadatele jejich použití napadnout, ale pouze těmi, které mají být podstatněji reformovány. 29 Prostřednictvím judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) i Soudního dvora EU (SDEU) jsou reflektovány i další regionální či univerzální lidskoprávní instrumenty. Např. ESLP odkazuje ve vztahu k čl. 8 EÚLP rovněž na Úmluvu o právech dítěte. Srov. např. ESLP, rozsudek ze dne 28. června 2011, stížnost č. 55597/09, Nunez proti Norsku , bod 84. Na úrovni EU jsou základní elementy Úmluvy o právech dítěte reflektovány již v čl. 24 Listiny EU. 30 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice). 31 Na druhou stranu je třeba připomenout, že Úmluva uprchlíkovi nestanoví povinnost, aby žádal o ochranu v prvním státě, kde mu je dostupná efektivní ochrana. Ke konceptu bezpečných zemí srov. GOODWIN-GILL, Guy S., McADAM, Jane: The Refugee in International Law , Third edition. New York: Oxford University Press, 2007, str. 390-412.

32 Čl. 35 procedurální směrnice. 33 Čl. 38 procedurální směrnice. 34 Čl. 36 procedurální směrnice.

50