SLP 13 (2020)

přemístěn do jiné země, kde by se mu účinné ochrany nedostávalo. Dále navrhl ná- sledující kritéria: zohlednění zvláštní zranitelnosti žadatelů a zachování jejich soukro- mých zájmů; dostupnost účinné ochrany do doby, než bude možné nalézt udržitelné řešení; přistoupení třetí země k mezinárodním nástrojům pro uprchlíky a nástrojům pro základní lidská práva, jejichž standardy jsou v praxi uplatňovány; možnost požádat o přiznání postavení uprchlíka a v případě, že je osoba uznána za uprchlíka, možnost získat ochranu v souladu s Úmluvou, která byla ratifikována a je uplatňována bez ze- měpisného omezení, nebo požádat o účinnou ochranu a tuto ochranu získat. Zmíněný výbor rovněž navrhl, aby dostatečná vazba na bezpečnou třetí zemi zna- menala, že žadatel v této zemi již dříve bydlel či pobýval, tedy nikoli přes zemi pouze procházel. 37 Parlamentní výbor se mimo to vymezil proti povinnému uplatnění konceptu bez- pečné třetí země. Naopak navrhuje, aby použití tohoto institutu zůstalo dobrovolné, tedy na volném uvážení jednotlivých členských států. ͹ . ͷ . ͷ Efektivní/dostate č ná ochrana Zásadní změnou, kterou Komise navrhuje, je zavedení institutu dostatečné ochrany namísto nutnosti ratifikace Úmluvy. Mnoho neziskových organizací se proti tomuto kroku ohradilo. 38 Domnívají se, že se jedná o snížení standardu ochrany práv žadatelů, oproti tomu, kterého bylo dosaženého již procedurální směrnicí. Otázkou zůstává, zda se o snížení dosaženého standardu skutečně jedná. Případně, zda je takové sníže- ní standardu porušením základních práv žadatelů o mezinárodní ochranu, které jim přiznává mezinárodní uprchlické právo, mezinárodní právo lidských práv a primární právo EU, nebo zda tomu tak není a Komise pouze využila svého oprávnění standard ochrany snížit. Stejně tak návrh Parlamentu předpokládá, že nebude nutné v případě aplikace konceptu bezpečné třetí země, aby daná země ratifikovala Úmluvu. Parlament ale alternativu k ratifikaci Úmluvy nazývá „efektivní ochranou.“ Je pravdou, že ratifikace Úmluvy a Protokolu z roku 1967 je určitou zárukou, že je stát vázán stanovenými standardy. V případě, že by stát své závazky z Úmluvy porušo- val, nesl by ve většině případů za své jednání mezinárodněprávní odpovědnost. 39 Není ale vyloučeno, že stát, který Úmluvu neratifikoval, uplatňuje praxi, která závazkům vy- 37 EVROPSKÝ PARLAMENT. Committee on Civil Liberties, Justice and Home Affairs: op. cit. 38 MEIJERS COMMITTEE. CM1805 Note on the proposal for the Procedures Regulation and Dublin Regulation. 21. 3. 2018. Dostupné z: [cit. 10. 08. 2019].; nebo ECRE. ECRE Comments on the Commission Proposal for an Asylum Procedures Regulation COM(2016) 467. listopad 2016. Dostupné z: [cit. 10. 08. 2019]. 39 Odpovědnost by nenesl např. z důvodu okolností vylučující protiprávnost (za splnění určitých podmí- nek jako je zákaz porušení kogentních norem). Srov. OSN. Komise pro mezinárodní právo (ILC). Draft Articles on Responsibility of States for InternationallyWrongful Acts , Fifty-third session, 2001, 10 A/56/10). K tomu více např. ČEPELKA, Čestmír, ŠTURMA, Pavel: Mezinárodní právo veřejné . 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2018, str. 451-460.

52