SLP 13 (2020)

plývajícím z Úmluvy odpovídá. Pokud by byla stanovena povinnost ratifikace Úmluvy, mohlo by hypoteticky dojít k situaci, kdy by žadatel nemohl být předán do třetí země, která Úmluvu neratifikovala, přestože se fakticky jedná o zemi bezpečnou a žadatel v ní má přístup ke všem právům, které Úmluva zaručuje. Mezinárodní právo povinnost přemístit žadatele pouze do země, která Úmluvu ratifikovala, nestanoví. Úmluva dává uprchlíkům právo o azyl požádat, nestanoví ale právo na to, aby byla taková žádost posouzena konkrétním státem dle výběru žadatele. 40 Přestože je Vysoký komisař OSN pro uprchlíky (dále jen „UNHCR“) toho názoru, že ratifikace Úmluvy a Protokolu z roku 1967 je jedním z indikátorů, zda je ve třetí zemi dostupná efektivní ochra- na, dodává, že výjimkou je důkaz toho, že třetí země přijala praxi blízkou Úmluvě a Protokolu. 41 Návrh Komise ani Parlamentu proto v tomto ohledu není porušením mezinárodního práva, ani automatickým snížením standardu ochrany práv uprchlí- ků. Ve třetí zemi ale musí být žadateli dostupná skutečně efektivní ochrana. 42 Jaký standard musí třetí země naplňovat, aby žadateli poskytla skutečně efektivní ochranu? Co konkrétně znamená, že třetí země aplikuje praxi blízkou závazkům vyplývajícím z Úmluvy? Daniel Thym provedl velmi podrobnou analýzu toho, jaký je právě onen minimální standard v rámci mezinárodní ochrany lidských práv při použití konceptu bezpečných zemí, přičemž z jeho závěrů v tomto příspěvku do značné míry vycházím. 43 Zásada non-refoulement První čtyři podmínky pro naplnění pojmu bezpečné třetí země, tedy absence ohro- žení života a svobody z azylově relevantních důvodů, neexistence rizika vážné újmy, dodržení zákazu navracení dle Úmluvy, jakož i zákaz vyhoštění, pokud by to zna- menalo porušení zákazu mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení, jsou reflexí principu non-refoulement , což je minimální standard, který musí právo EU respektovat. 44 Princip non-refoulement znamená ve svém nejširším smyslu zákaz nuce- ného přesunu či navrácení osoby do země, kde by jí hrozilo pronásledování nebo zá- važné porušení jejích základních lidských práv. Jelikož se jedná o podmínky, které jsou stanoveny již procedurální směrnicí, nebude se jim tento příspěvek podrobně věnovat. Důležité je ale upozornit na to, že princip non-refoulemet musí být dodržován zejména v praxi. Existence vnitrostátního práva a ratifikace mezinárodních úmluv zakotvující princip non-refoulement není dostačující, pokud není tato povinnost dodržována v pra- xi státu. 45 Jak návrh Komise tak Parlamentu předpokládá, že princip non-refoulement , 40 LEGOMSKY, Stephen H.: op. cit., str. 613. 41 UNHCR. UNHCR Comments on the European Commission proposal for an asylum procedures regula- tion , duben 2019, COM (2016) 46, str. 40. Dostupné z: [cit. 25. 9. 2019]. 42 LEGOMSKY, Stephen H.: op. cit., str. 616; GOODWIN-GILL, Guy S., McADAM, Jane: op. cit., str. 393-394. 43 THYM, Daniel: Expert opinion , op. cit. 44 THYM, Daniel: Expert opinion, op. cit., str. 15-18. 45 Ve vztahu k EÚLP potřebu dodržení zásady nenavracení v praxi judikoval ESLP v rozsudku velkého senátu ze dne 21. ledna 2011, stížnost č. 30696/09, M.S.S. proti Belgii a Řecku , bod 353, a rozsudku ze

53