SLP 13 (2020)

projevující se ve výše zmíněných podmínkách, je hlavním kritériem pro uplatnění konceptu bezpečné třetí země. Parlamentní výbor nad rámec návrhu Komise přidal podmínku, dle níž ve třetí zemi neexistuje skutečné riziko, že by byl žadatel třetí zemí přemístěn do jiné země, kde by se mu nedostalo účinné ochrany, nebo by mu hrozilo, že z této země bude přemístěn do jakékoliv jiné země, kde by taková ochrana nebyla dostupná. Jedná se o snahu zamezit tzv. řetězovitému navracení uprchlíků. Mezinárodní právo nezakazuje pouze přímé porušení principu non-refoulement , zakazuje rovněž navrácení do takové země, v níž existuje riziko, že by osobu tato třetí země dále přesunula do jiné země, kde by jí hrozilo pronásledování či jiné porušení jejích základních práv. Evropský soud pro lidská práva tuto povinnost smluvních států potvrdil ve známém rozhodnutí Hirsi Jamaa . 46 Pro aplikaci institutu bezpečné třetí země proto musí sama třetí země zása- du non-refoulement respektovat. Zmíněný bod je v prvé řadě dalším vyjádřením této zásady. Parlament v tomto ohledu vhodně znění návrhu Komise doplňuje. Návrh Parlamentu nesměřuje pouze na zákaz nepřímého navrácení, zakazuje rovněž přemístě- ní žadatele do třetí země, kdy by mu hrozilo riziko, že by byl touto třetí zemí přemístěn do jiné země, kde by se mu nedostalo účinné ochrany. Parlament tedy navrhuje chránit i další práva žadatele, nikoliv jen jeho život a svobodu, ale například právo na základní vzdělání (které má být součástí efektivní ochrany). Princip non-refoulement zahrnuje nejen zákaz mučení, nelidského či ponižujícího zacházení, ale i zákaz porušení jiných základních práv, např. flagrantní porušení práva na spravedlivý proces, 47 či některých sociálních, ekonomických a kulturních práv. Dle některých soudů a jiných orgánů by např. ponižující životní podmínky, 48 či neexistence zdravotní péče 49 mohly dosahovat mučení, nelidského či ponižujícího zacházení. 50 Z tohoto důvodu se domnívám, že návrh Parlamentu jde v tomto ohledu nad rámec stanovený mezinárodním právem, když vyžaduje ochranu před nepřímým navrácením do země, kde by hrozilo riziko dne 28. února 2008, stížnost č. 37201/06, Saadi proti Itálii , bod 147. Ve vztahu k Úmluvě o právním postavení uprchlíků srov. např. UNHCR. Summary Conclusions on the Concept of “Effective Protection” in the Context of Secondary Movements of Refugees and Asylum-Seekers (Lisbon Expert Roundtable, 9-10 December 2002), 2003, bod 15 (e). Dostupné z: ; UNHCR. Guidance Note on bilateral and/or multilateral transfer arrangements of asylum-seekers , bod 3 (iii). Dostupné z: . 46 ESLP, rozsudek ze dne 23. února 2012, stížnost č. 27765/09, Hirsi Jamaa a další proti Itálii , bod 146-158. 47 ESLP, rozsudek ze dne 17. ledna 2012, stížnost č. 8139/09, Othman (Abu Qatada) proti Velké Británii , bod 235, 258-262. 48 ESLP, M.S.S. proti Belgii a Řecku : op. cit. 49 VÝBOR PRO LIDSKÁ PRÁVA (Human Rights Committee), C proti Austrálii , č. 900/1999; ESLP, rozsudek velkého senátu ze dne 13. prosince 2016, stížnost č. 41738/10, Paposhvili proti Belgii ; Meziamerický soud pro lidská práva, poradní posudek ze dne 19. srpna 2014, OC-21/14, bod 229-230. 50 Thym ale odkazuje na judikaturu ESLP, z níž dovozuje, že v případě třetích zemí ESLP nevyžaduje ta- kový standard životní úrovně jako v zemích EU. K tomu srov. THYM, Daniel: Expert opinion, op. cit., str. 23-27.

54