SLP 13 (2020)

domnívat, že hrozí nebezpečí špatného zacházení (rovněž z důvodu nevyhovujících podmínek) ve státě, do něhož má být nezletilá osoba navrácena, musí vysílající země získat od přijímací země záruky, že bude s takto přemisťovaným nezletilým zacházeno způsobem zohledňujícím jeho věk. Taková podmínka je ale vyžadována rovněž u dětí, které jsou v doprovodu svých rodičů. 84 Návrh Komise a Parlamentu ale v případě ne- zletilých bez doprovodu vyžadují vyšší standard ochrany spočívající v obdržení záruk v každém případě, tedy nejen v případě pochybností o neexistenci rizika špatného zacházení. Parlament k tomu explicitně dodává podmínku jednoznačně nejlepšího zájmu nezletilých dětí bez doprovodu, což jejich práva nepochybně posiluje. Přesto by měla být v souladu s judikaturou ESLP v návrhu procedurálního nařízení stanovena povinnost vyžádat si záruku od třetího státu (v případě pochybností o neexistenci rizi- ka špatného zacházení) u přemisťování všech nezletilých dětí. Spravedlivé a efektivní ř ízení Pro uplatnění konceptu bezpečné třetí země je stěžejní, aby měl žadatel přístup ke spravedlivému a efektivnímu řízení umožňujícímu identifikovat osobu, které je třeba poskytnout ochranu, neboť jen takový postup zajistí ochranu proti navrácení do země původu, kde hrozí pronásledování nebo vážná újma. Jak bylo již řečeno, Komise v návrhu stanovila, že musí ve třetí zemi existovat možnost získání ochrany v souladu s hmotněprávními normami Úmluvy, případně dostatečné ochrany. Parlament navr- huje znění, dle nějž je možné požádat o přiznání postavení uprchlíka a případně získat ochranu v souladu Úmluvou (která byla ratifikována bez zeměpisného omezení), nebo požádat o účinnou ochranu . Oba návrhy tedy předpokládají, že bude mít přemisťovaný žadatel možnost požádat o ochranu a v případě potřeby ji získat. Komise ani Parlament ale nenavrhují žádná další kritéria, která by měl takový proces splňovat. Úmluva jako taková nestanoví žádná procesní pravidla stran identifikace uprchlíků. Obecně se me- zinárodní právo procesními aspekty příliš nezabývá s ohledem na rozdílnost právních řádů jednotlivých států. 85 Mnoho doporučení ale vyplývá ze zpráv UNHCR a dalších relevantních aktérů. 86 Binkovitz, který provedl analýzu rozhodovací praxe určitých států, dospěl k závěru, že spravedlivý proces musí brát v potaz zejména práva zranitel- ných osob a uprchlíkovi nemůže být odepřena ochrana, pokud nestihne podat žádost 84 ESLP, rozsudek ze dne 19. ledna 2012, stížnost č. 39472/07 a 39474/07, Popov proti Francii , bod 91; ESLP, Tarakhel : op. cit., bod 99. 85 GOODWIN-GILL, Guy S., McADAM, Jane: op. cit., str. 533. 86 Srov. UNHCR. Global Consultations on International Protection/Third Track: Asylum Processes (Fair and Efficient Asylum Procedures) , 31. května 2001, EC/GC/01/12, Dostupné z: [cit. 20. 9. 2019]; INTERNATIONAL LAW ASSOCIATION. Resolution 6/2002 on Refugee Procedures (Declaration on International Minimum Standards for Refugee Procedures) , 6. dubna 2002, 6/2002, bod 2, 8 a následující. Dostupné z: [cit. 22. 9. 2019] a EXCOM. Determination of Refugee Status No. 8 (XXVIII) – 1977 . Executive Committee 28th session. Contained in United Nations General Assembly Document No. 12A (A/32/12/Add.1).

59