SLP 13 (2020)

s kterou ho pojí vazba. 94 Uprchlíkovi z Úmluvy neplyne právo na to, aby jeho žádost o azyl byla posouzena zemí dle jeho výběru. 95 Skutečnost, že mezinárodní právo ne- vyžaduje vazbu mezi cizincem a třetí zemí, potvrzuje i UNHCR. 96 Přesto je UNHCR i akademiky tato vazba obhajována, neboť pevnější vazba cizince na třetí zemi zvyšu- je pravděpodobnost úspěšného transferu z pohledu daného jednotlivce i třetí země. Rovněž podporuje princip mezinárodní spolupráce a sdílení odpovědnosti, nikoliv pouze snahu o přesunutí odpovědnosti na jiný stát. 97 Ani v tomto ohledu Komise nezvolila postup, který by byl v rozporu s mezinárodním uprchlickým právem nebo mezinárodním právem lidských práv. Naopak návrh Parlamentu jde nad rámec stano- vený mezinárodním právem. ͹ . ͸ První zem ě azylu První země azylu se od bezpečné třetí země odlišuje pouze v tom ohledu, že žadatel již v dané třetí zemi určitou formu ochrany požíval. Dle Legomského v obou přípa- dech žadatel strávil nějaký čas ve třetí zemi, než přicestoval do země, kde o mezinárod- ní ochranu požádal. Čím delší, právně silnější a bezpečnější jeho pobyt ve třetí zemi byl, tím pravděpodobněji bude tato země označena jako první země azylu namísto bez- pečné třetí země. 98 Dle současné procedurální směrnice lze třetí zemi považovat za prv- ní zemi azylu, pokud byl žadatel v této zemi uznán za uprchlíka a může nadále požívat této ochrany nebo žadatel jinak požívá v této zemi dostatečné ochrany, včetně použití zásady nenavracení, za předpokladu, že bude touto zemí znovu přijat. Komise více méně převzala současné znění procedurální směrnice, neboť dle jejího návrhu: „ třetí země se považuje za první zemi azylu pro konkrétního žadatele, pokud: a) žadatel v této zemi požíval ochrany podle Ženevské úmluvy před tím, než odcestoval do Unie, a může této ochrany požívat i nadále; b) nebo žadatel v této zemi požíval dostatečné ochrany jinak před tím, než odcestoval do Unie, a může této ochrany požívat i nadále. “ Nad rámec pro- cedurální směrnice ale pro dostatečnou ochranu stanovila kritéria, která byla již výše analyzována ve vztahu k bezpečné třetí zemi. Výše uvedené závěry se proto vztahují rovněž na koncept první země azylu. Příslušný výbor Evropského parlamentu nicméně v případě první země azylu navrhuje úplně vypustit pojem dostatečné/účinné ochrany. Stát by tak byl považován za první zemi azylu, pokud by byl žadatel v této zemi uznán za uprchlíka a požíval ochrany podle Úmluvy před tím, než odcestoval do EU, a může této ochrany požívat i nadále. 99 Parlamentní návrh práva žadatelů posiluje, neboť by nebylo možné uplatnit tento koncept v případě zemí, které neratifikovaly Úmluvu.

94 LEGOMSKY, Stephen H.: op. cit., str. 664-669. 95 LEGOMSKY, Stephen H.: op. cit., str. 613.

96 UNHCR, Comments on the European Commission proposal : op. cit., str. 42. 97 UNHCR, Comments on the European Commission proposal : op. cit., str. 42-43. 98 LEGOMSKY, Stephen H.: op. cit., str. 571.

99 Institut první země azylu by v tomto případě mohl být použit pouze na uprchlíky, nikoliv na osoby, které by mohly získat doplňkovou ochranu, neboť Úmluva se svou definicí vztahuje pouze na uprchlíky, tedy osoby, které mají odůvodněný strach z pronásledování z azylově relevantních důvodů.

61