SLP 13 (2020)

Azyl v dnešním slova smyslu se vyvíjí z institutu původně náboženské (sakrální) povahy, přičemž k jeho sekularizaci dochází v pozdějších obdobích. 6 Do podoby tzv. vnitrostátního politického azylu se územní azyl vyvíjí zejména v důsledku Velké fran- couzské revoluce. 7 Mezi státy se pak vyvinula výjimka z pravidla extradice v případě pachatelů trestných činů politické povahy, kterým byla takto ochrana (útočiště, azyl) poskytnuta. 8 Následně však vzniká „výjimka z výjimky“ v případě vydávání členů ko- munistických, anarchistických a socialistických hnutí v 19. století, na které nebylo nahlíženo jako na pachatele trestných činů politické povahy. 9 Po bolševické revoluci v Rusku 10 byl dne 15. (28.) března 1918 Všeruským ústřed- ním výkonným výborem vydán dekret o právu azylu, kterým bylo zakázáno vydává- ní cizinců pronásledovaných za politické a protináboženské trestné činy, kteří měli v Rusku požívat azyl. 11 Tuto normu převzala Ústava RSFSR z roku 1918 (čl. 21), Ústava RSFSR z roku 1925 (čl. 12) mírně přeformulovala důvody poskytování práva azylu, ústavní novela z roku 1929 tento důvod pozměnila a nakonec Ústava SSSR z roku 1936, tzv. stalinská, stanovila, že SSSR poskytuje právo azylu cizím státním příslušníkům pronásledovaným za hájení zájmů pracujícího lidu nebo za vědeckou činnost anebo za národně osvobozenecký boj (čl. 129). 12 Po druhé světové válce „[v]šechny státy, s výjimkou NDR, se musely řídit modelem stalinské ústavy a směly vykazovat jen v podstatě bezvýznamná národní [...] specifika“ . 13 Uvedené platí rovněž pro azylové články v ústavách nových lidově demokratických with the Secretary-General. Status as at 31 December 2004 , Volume I. New York: UNITED NATIONS, 2015, str. 370). Na sklonku zkoumaného období (14. března 1989) přistoupilo k systému Úmluvy „socialistické“ Maďarsko (srov. [cit. 2019-11-11]). 6 ŠTURMA, Pavel (ed.) a kol.: Teorie a praxe azylu a uprchlictví . 2. vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, v nakl. Eva Rozkotová, 2012, str. 14. ISBN 978-80-87146-68-2. 7 SINHA, S. P.: Asylum and International Law . Hague: Martinus Nijhoff, 1971, str. 19. 8 Srov. DIMITRIJEVIĆ, Vojin: op. cit., str. 35-37. 9 Srov. tamtéž, str. 38-39; MORAWIECKI, Wojciech: op. cit., str. 579. 10 „ … jako dříve byla Paříž útočištěm a školou revolučních představitelů vzmáhající se buržoasie, tak je nyní Moskva útočištěm a školou revolučních představitelů vzmáhajícího se proletariátu.“ (STALIN, Josef V.: Mezinárodní ráz Říjnové revoluce. K desátému výročí Října. In: STALIN, Josef V.: Otázky leninismu. Praha: Svoboda, 1952, str. 182-183; zvýraznění doplněno). 11 Srov. Istorija Sovetskoj Konstitucii. Sbornik dokumentov: 1917-1957 . Moskva: Akad. nauk SSSR, 1957, str. 55-56. 12 Srov. První sovětské ústavy. Dokumenty k sovětskému státnímu právu. Praha: Orbis, 1952, str. 105, 185; Stalinská ústava. Ústava vítězného socialismu . Praha: Orbis, 1953, str. 97. 13 WAGNEROVÁ, Eliška: Základní práva. In: BOBEK, Michal, MOLEK, Pavel, ŠIMÍČEK, Vojtěch (eds.): Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví. Brno: Mezinárodní politologický ústav, Masarykova univerzita, 2009, str. 339. ISBN 978-80-210-4844-7.

66