SLP 13 (2020)

Pro úplnost je třeba uvést, že od dob sovětského Dekretu o právu azylu z roku 1918 se sovětské a socialistické právo azylu vyvíjelo jako právo politického azylu územního. Diplomatický azyl nebyl Sovětským svazem a socialistickými zeměmi uznáván a jeho udělování nebylo praktikováno. 24 Z tohoto důvodu pak pochopitelně chyběla i jaká- koliv právní úprava tento institut upravující. 25 Alespoň za zmínku rovněž stojí to, že socialistické státy spolupracovaly, koordinova- ly své postoje a do určité míry rovněž ovlivňovaly podobu problematiky azylu na mezi- národní (mezinárodně právní) úrovni. Tato problematika však přesahuje rámec tohoto příspěvku a zasloužila by si samostatné zpracování. Na následujících několika řádcích bude popsáno, jakým způsobem evropské socia- listické státy přistupovaly k vnitrostátní úpravě práva azylu. Pozornost bude věnována Sovětskému svazu, Bulharsku, Československu, Jugoslávii, NDR, Polsku a Rumunsku. Nejedná se tak o úplný výčet evropských socialistických států, ale o jejich reprezenta- tivní vzorek. Sov ě tský svaz 26 Byla již popsána sovětská cesta k azylovému článku v Ústavě z roku 1936. Její čl. 129 tedy stanovil, že SSSR poskytuje právo azylu cizím státním příslušníkům pronásledo- vaným za hájení zájmů pracujícího lidu nebo za vědeckou činnost anebo za národně osvobozenecký boj. Ústava z roku 1977 uváděla, že SSSR poskytuje právo azylu ci- zincům pronásledovaným za obranu zájmů pracujících a míru, za účast v revolučním a národně osvobozeneckém hnutí a za pokrokovou společenskopolitickou, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost (čl. 38). 27 Azylové články obsahovaly rovněž ústavy jiných sovětských republik. K podústavní úpravě práva azylu nenalezneme ani v dobové literatuře mnoho. Lze říci, že v meziválečném období měla významnou úlohu při poskytování práva azylu organi- zace Mezinárodní rudá pomoc (MOPR) a její sovětská sekce, která mimo jiné vydávala abstraktní akty obsahující definici politické emigrace, podmínky poskytování azylu a zá- kladní procesní pravidla. 28 Ústavní úpravu práva azylu v Ústavě z roku 1977 prováděl zákon SSSR o právním postavení cizích státních příslušníků v SSSR z roku 1981, který v podstatě pouze opakoval ústavní normu. 29 K poválečnému období L. N. Galenskaja 24 Srov. GALENSKAJA, Ljudmila Nikiforovna: op. cit., str. 100. 25 Výjimku opět do jisté míry představovala Jugoslávie, jejíž zákonná úprava počítala s tím, že ochrana bude udělena i mimo státní území; podle V. Dimitrijeviće se poskytováním ochrany cizincům v zahra- ničí pravděpodobně myslelo na diplomatický azyl (srov. DIMITRIJEVIĆ, Vojin: op. cit., str. 124). 26 Blíže srov. KRYSKA, David. Právo azylu v Sovětském svazu. In: KOŠIČIAROVÁ, Soňa (ed.): Aktuálne otázky azylového práva I. Zborník príspevkov z česko-slovenskej vedeckej konferencie. Trnava: Právnická fakulta Trnavskej univerzity v Trnave. 2019, str. 277-290. ISBN 978-80-568-0188-8. 27 Srov. ZDOBINSKÝ, Stanislav: Ústavy evropských socialistických států . Praha: SPN, 1978, str. 14. 28 Srov. GALENSKAJA, Ljudmila Nikiforovna: op. cit., str. 31-33. 29 Srov. TUNKIN, Grigory I., BOGUSLAVSKIJ, Mark M. (red.), GRIDIN, V.: Status inostrancev v SSSR . Moskva : Obščestvennyje nauki i sovremennost‘, 1984, str. 69.

68