SLP 13 (2020)

gulací, někdy poměrně podrobnou, v nařízeních či zákonech (Jugoslávie, popřípadě Bulharsko a Polsko). Analýza předpisů azylového práva ve vybraných socialistických státech na příkladu jednoho práv však potvrzuje tezi, že základní práva hrála v těchto zemích zejména propagandistickou funkci, 78 a neměla tak výraznější reálný dopad. 79 Příznačné je v této souvislosti to, co ve vztahu k právu azylu NDR uvádí P. G. Poutrus. Podle něj bylo azylové právo NDR pouze formálně právní možností pro přijetí politicky pronásle- dovaných bez jakýchkoliv právních záruk pro žadatele o azyl. 80 Kromě toho chybějící principy právního státu orgánům NDR umožňovaly udělovat azyl mimo zákonný rá- mec a zcela podle principu oportunity. 81 Udělování azylu v evropských socialistických zemích bylo proto spíše otázkou ústavní, správní a politické praxe, než „legislativy“, jejíž dopad neměl až takový význam. Jakákoliv podrobnější právní úprava tohoto insti- tutu by příslušné státní orgány, přinejmenším formálně, svazovala, což v podmínkách nedemokratického státu nedodržujícího zásady právního státu jistě nebylo žádoucí. Neexistence dostatečné právní úpravy pak působila značné problémy na počátku období transformace politických a právních systému na začátku 90. let, kdy se azylové právo a počet osob nově příchozích osob domáhajících se ochrany staly pro tyto státy výzvou, se kterou si ne vždy věděly dostatečně rady. Určité následky toho pak lze v le- gislativě i praxi jednotlivých států sledovat dodnes.

78 Tak WAGNEROVÁ, Eliška: op. cit., str. 346. 79 Podle sovětské právní doktríny sovětská Ústava z roku 1936 proletářům celého světa reálně umož- nila široké a skutečné využití práva azylu a byla v tomto ohledu „nejdemokratičtější ústavou světa“ (VYŠINSKIJ, Andrej Januar‘jevič (ed.): The Law of the Soviet State . New York: MACMILLAN COMPANY, 1948, str. 635). 80 Srov. POUTRUS, Patrice G.: op. cit., str. 275. 81 Srov. Ibid., str. 277.

75