SLP 13 (2020)

the Czech Constitutional Court, where I will present examples of minimalist and maximalist judicial decisions. Subsequently, I will try to point out the tendencies of the current judicial protection of fundamental rights and conclude with a brief evaluation of how minimalism or maximalism in decision-making in connection with activism or passivism in judicial decision-making constitutes strengthening or weakening of fundamental rights protection. Klí č ová slova: sebeomezení soudů, základní práva, role soudů v demokracii, soudní argumentace Key words: Judicial self-restraint, fundamental rights, role of courts in a democracy, judicial reasoning ͷ . Úvod Soudnictví v celé řadě států, včetně České republiky, je založeno na principu, že sou- dy si nemohou zvolit, zdali se všemi právními spory budou zabývat anebo rozhodnou, že se z určitých důvodů některými spory zabývat nebudou. 1 Zároveň již od počátku 19. století se v kontinentálním právu ustálila zásada, podle níž soudy nemohou od- mítnout rozhodnout určitý případ z důvodu, že zákon neobsahuje konkrétní právní normu, která by jednoznačně dopadala na řešený případ. 2 Vrcholné české soudy tak ve srovnání se zahraniční praxí mají podle současné práv- ní úpravy primárně úlohu přezkoumávat rozhodnutí nižších soudů cestou mimořád- ných opravných prostředků, nikoliv rozhodovat několik významných případů, které by znamenaly vodítko pro ostatní nižší soudy (potažmo státní úřady a adresáty práva). V právní teorii takto bývá rozlišována retrospektivní a prospektivní role soudní judi- katury. Retrospektivní se orientuje zpět na opravu vad v rozhodnutích nižších soudů, 1 Klasickým případem opačného přístupu je americká doktrína politických otázek anebo francouzská actes de gouvernement, v české literatuře viz podrobné zpracování: MALÍŘ, Jan: Actes de gouvernement v soudobém francouzském právu: kompromis mezi soudním přezkumem a politikou. Právník , č. 2, 2018, str. 89-114. MALÍŘ, Jan: Klasická doktrína politické otázky v kontextu limitů soudního přezku- mu v USA. Jurisprudence , č. 5, 2108, str. 15-29. 2 Mandát soudců rozhodovat podle práva všechny případy, které jsou jim předloženy, plyne již například z článku 4 francouzského Code Civile z roku 1804 (Le juge qui refusera de juger, sous prétexte du silen- ce, de l‘obscurité ou de l‘insuffisance de la loi, pourra être poursuivi comme coupable de déni de justice. – tj. Soudce, který odmítne rozhodnout pod záminkou mlčení, nejasnosti nebo nedostatečnosti úpravy zákona, může být stíhán pro odepření spravedlnosti.). Na okraj lze poznamenat, že v mezinárodním prá- vu je situace poněkud odlišná, srov. ONDŘEJEK, Pavel, ONDŘEJKOVÁ, Jana: Politické otázky před mezinárodními soudy. Acta Universitatis Carolinae – Iuridica . č. 1, 2014, str. 99-110. Tento příspěvek se však primárně netýká soukromého ani mezinárodního práva, nýbrž rozhodování v oblasti lidských práv, kde panují jistá specifika, která se pokusím níže přiblížit.

77