SLP 13 (2020)

prospektivní primárně směřuje do budoucnosti a je spojena s kvaziprecedenčním pů- sobením judikatury. 3 Tuto úvodní tezi o povinnosti soudů zabývat se všemi rozhodnutími, je však možné ihned zproblematizovat. Platí totiž, že soudy, zejména ty vysoké (mezi něž v České re- publice řadím Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud a Ústavní soud), svým procesním postupem a volbou způsobu argumentace mohou zásadně ovlivnit výsledek rozhodnutí. Soud tak může například rozšířit aplikovatelnost určitého pravidla, anebo se naopak roz- hodování určitých otázek zcela vyhnout. V tomto příspěvku se omezím na otázku rozho- dování sporů týkajících se základních práv Ústavním soudem ČR, přestože řadu závěrů by bylo možné vztáhnout i na jiné vrcholné soudy v ČR. Z různých vlivů Ústavního soudu na výsledek soudního řízení se budu zabývat především druhou z výše zmíně- ných možností, tedy sebeomezením Ústavního soudu, v rámci něhož se soudu otevírá několik možností, a to jak „na vstupu“, tak „na výstupu“ rozhodovacího procesu. Pokud jde o „vstupní“ omezení, především lze zmínit možnost odmítnout ná- vrh na zahájení řízení pro zjevnou neopodstatněnost (§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění). Podle současného předsedy českého Ústavního soudu je tímto způsobem uplatňován de facto model selekce přípa- dů soudci Ústavního soudu, protože počet odmítaných ústavních stížností dosahuje přibližně 90 – 95%. 4 Při samotném meritorním rozhodování věci může soud zejména ovlivňovat, jakým způsobem bude jeho judikatura reflektována, a to variabilitou formulací v odůvodnění rozhodnutí, kterým dochází k zužováním nebo rozšiřováním dopadů rozhodnutí při řešení obdobných případů. Je totiž třeba zdůraznit, že reflektování vlastní judikatury úzce souvisí s požadavkem na předvídatelnost práva, přičemž neodůvodněné odchýlení se od judikatury představuje v České republice protiústavní zásah do právní jistoty, která tvoří součást koncepce materiálního právního státu. 5 Otázkou rozdílné šíře a hloubky odůvodnění soudního rozhodnutí se zabýval mimo jiné americký právní teoretik Cass Sunstein , který pro úzce formulované soudní roz- hodnutí používá adjektivum „minimalistické“, pro široké naopak „maximalistické“. 6 3 BOBEK, Michal, KÜHN Zdeněk: Role judikatury v common law a na evropském kontinentu: srovnání a rozdíly. In: BOBEK, Michal, KÜHN, Zdeněk (eds.): Judikatura a právní argumentace , 2. vyd., Praha: Auditorium, 2013, str. 72. Zdeněk Kühn a Michal Bobek však ukazují, že prospektivní působení judi- katury je původně spojeno se státy common law. V kontinentálním právním systému naopak vrcholné soudy působí retrospektivně, tím že korigují chyby. Například v Itálii a Francii mají tamější nejvyšší soudy nápad v desítkách tisíc případů ročně. 4 RYCHETSKÝ, Pavel: Hlavní problém českého ústavního soudnictví a možné způsoby jeho řešení. In: DANČÁK, Břetislav, ŠIMÍČEK, Vojtěch (eds.): Aktuálnost změn Ústavy ČR . Brno: Masarykova univer- zita, Mezinárodní politologický ústav, 1999, str. 17. 5 Srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. září 2006, sp. zn. II. ÚS 566/05. K povinnosti reflektovat judikaturu Ústavního soudu viz i jeho nález ze dne 13. listopadu 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05. 6 SUNSTEIN Cass: The Supreme Court 1995 Term. Foreword: Leaving Things Undecided. Harvard Law Review , roč. 110, č. 4, 1996, str. 4-101. SUNSTEIN, Cass: One Case at a Time. Judicial Minimalism

78