SLP 13 (2020)

dopravní nehodu, při níž zemřel nepřipoutaný spolujezdec. 13 Spolujezdcem byl bratr řidiče, který byl dospělý a plně svéprávný. Soudy v trestním řízení aplikovaly ustanovení zákona o provozu na pozemních ko- munikacích ukládající řidiči povinnost, aby zajistil bezpečnost přepravované osoby. 14 Trestní soudy předmětné ustanovení vyložily tak, že z něj vyplývá povinnost řidiči nezahajovat jízdu, dokud nejsou osoby v autě řádně připoutány bezpečnostními pásy. Ústavní soud však měl na daný případ jiný názor. Zdůraznil totiž, že tato povinnost řidiče se netýká spolujezdce, který je dospělý, plně svéprávný a má zkušenosti s cesto- váním v motorových vozidlech, protože za jeho protiprávní jednání nemůže přebírat řidič dopravního prostředku odpovědnost. 15 Tuto situaci zároveň odlišil od případu, kdy je spolujezdec nesvéprávný, zdravotně postižený nebo jede poprvé v automobilu. 16 Pro účelu tohoto příspěvku považuji za důležité zdůraznit, že v případu, který Ústavní soud rozhodoval, se nevyskytovala osoba nesvéprávná, zdravotně postižená anebo bez jakýchkoliv zkušeností s jízdou v automobilu. Poslední případ se týkal ústavnosti poplatků za správu a vedení úvěrových účtů, které účtují banky svým klientům. 17 Ústavní soud v tomto nálezu rozhodl, že poplatky za vedení úvěrového účtu obecně nepředstavují porušení ústavního principu rovnos- ti ani práva na soudní ochranu. Zabýval se přitom obecně postavením spotřebitele v ústavním právu a dále kolizí principu autonomie vůle s principem ochrany spotřebi- tele v soukromém právu. 18 Je možné doplnit, že Ústavní soud v tomto případě fakticky přijal roli orgánu sjednocujícího judikaturu obecných soudů ve věci přípustnosti ban- kovních poplatků (spor se týkal bagatelní částky 7.200,- Kč). Co je výše uvedeným třem případům společné? Podle mého názoru to je fakt, že závěry soudu jsou obecnější, než jak by vyplynulo ze skutkového stavu projednávané- ho případu. Rozhodnutí bychom tedy mohli označit za spíše maximalistická, jdoucí do větší šířky než jak plyne ze skutkového stavu a v některých případech obsahují po- měrně hlubokou argumentaci (například o významu hodnot důstojnosti, autonomie, či ochrany slabší strany). Z naznačených příkladů tedy vyplývá, že soudní rozhodnutí může být na jedné stra- ně striktně omezeno na konkrétní případ, přičemž může být i explicitně zdůrazněno, že je úzce svázáno se skutkovým stavem právě rozhodovaného případu. 19 Naproti tomu 13 Nález Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2018, sp. zn. II. 492/17 (dostupný na nalus.usoud.cz). 14 § 5 odst. 1 písm. i) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně někte- rých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 17 Nález Ústavního soudu ze dne 10. dubna 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (dostupný na nalus.usoud.cz). Podrobněji je tato kauza zpracována v příspěvku: ONDŘEJEK, Pavel: Konstitucionalizace soukromého práva na příkladu limitů jednání právnických osob. Jurisprudence , č. 4, 2016, str. 32-41. 18 Odst. 47. 19 Příkladem tohoto je nález sp. zn. I. ÚS 3018/14 (týkající se odpovědnosti za projev poslance na síti Facebook), v jehož odstavci 23 Ústavní soud uvádí: „V této souvislosti Ústavní soud dodává, že k tomu, 15 Odst. 35 odůvodnění výše uvedeného nálezu. 16 Odst. 38 odůvodnění výše uvedeného nálezu.

81